Přěmluva
Buoh mój přikázal mi, jako i každému otci, abych vedl vás, mé dietky, v jeho cestách a skázal jej vám. Toť svědčie Starého zákona knihy. Protož tiem mi jest chutnějie bylo psáti vám tyto knihy, aby což nynie snad pro svú mladost nemóžete rozuměti, ani sdržeti v paměti, což bych vám pravil, potom, kdyžť snad umru, aby čtli v nich, a porozumievajíc, coť mienie, a také aby mohli s sebú užitečně pomlúvati o tom, což k spasení slušie, aneb i s těmi, s kým se budete obierati, aby mohli krátiti chvíli, čtúc v nich, a zvláště v svátky doma ve vsi, kdež ani kázanie bývá, ani nešpora. A také vám razi v nich čísti i za sebe, a najviec proto, aby mne otazovali, když čemu čtúc nerozumiete. Neb snad po mně nebudete mieti tak brzo, kto by vám takú věc vypravoval. A velměť jest užitečno otázati, když jest sličně koho, čemu kto čta nerozumie. Ale veď nevždy j’ pannám slušné tázati se i se kněží, leč by s uobú stranú velmě stáli byli a poznáni i podobni. Lépe j’ druhdy tak přebyti, rozumějíc, že nerozumie, nežli se tázati s leckýms.
I psalť sem vám knihy dvoje tyto, prvé sám klada z své hlavy, jakž mi se j’ zdálo podobné, což sem kde četl neb slýchal na kázaní aneb od učených aneb se mohl sám domysliti, ješto j’ přístupno k tomu úmyslu, o němž jsem psal; ale druhé, ty sem hotovo sebrané, aneb učiněné někým jiným latíně, vyložil česky, a kteréť jsú, tamť sem to napsal. Ale tyto prvé rozdělil sem v šestery knížky:
Prvé jsú o vieře, o naději a o milosti.
Druhé o pannách, o vdovách a o manželéch.
Třetie o hospodářovi, o hospodyni a o čeledi.
Čtvrté, kak devět řadóv lidských nesú podobenstvie devěti kóróv andělských.
Páté, kak nás črt láká.
Šesté, čím se očistijem toho, že hřešíme. A pakliť přičiním sedmé neb i osmé, takéť tu budú.
Což kolivěk v těch knihách
