smie to mysliti kto, aby jej buoh uslyšal, jenž nechce jeho zákona a přikázánie slyšeti neb čísti? A coť se zdá, milá bratřie, že jsú mnozí, a ješto j’ ještě horšie, i žákovstvo některé, když mají kam jíti, naberú s sebú ztravy rozličné, připraviec se snažně a s velikú prací. A když to činí kto k této cěstě, jímž by tělo živil, pak jedněch knížek nechce čísti, v nichž by nalezl pokrm, jímž by jeho duše živa mohla býti zde i věčně na onom světě! A maje duši učiněnú k obrazu a ku podobenství božiemu, a tělo z hlíny: však takú má péči o těle, ješto mají v rovu črvie sniesti; a na duši, ješto j’ obraz boží, jako na něco velmě nepotřebného netbá, nepokrmí jie pokrmem božieho slova, ale dá jí bez posílenie zahynúti; a tak málo na bóh tbá, že i jeho obraz lehce váží.
A protož, milá bratřie, o tom múdře a užitečně přemýšlévajme, a jelikž móžem, básní zpravování i všeliké řeči nepotřebné a šeradné ostaňme, a vší snažností hledajme, abychom utiekajíc a pokrývajíc se přiekaz tohoto světa, některé chvilky sobě nalezli, v nichž bychom pro spasenie své duše každý mohli pobyti na modlitvách, aneb čísti písmo svaté, aby v nás bylo to naplněno, ješto j’ psáno: „Ktož budú učeni, budú se stkvieti jako hvězdy u věčné věčnosti.“ A když jest tak pěkně toho dovedl svatý Augustin túto řečí, že j’ dobro čísti svaté písmo i v domiech, co j’ mně viece třeba ponúkati koho, aby četl tyto knihy? Sámť uzří, žeť vonějí něco svatým písmem, a žeť dobrému učie, kdyžť je čísti bude. A najprvť učie obecným věcem, a potom nalezneť v nich také hlubšie; i mlazší i starší nebude, byť v nich nemohl krátiti chvíle užitečně, kohož by jen božie slovo nemrzalo. Avšakžť proši, ktož je budú čísti, nevelmě slóv važte, viece úmysla hledajte; nebť sem řekl drva někdy vinnému prútí, a snadť by toho i viece nalezl. A tak počnu je ve jmě božie, a najprvé od základu křesťanské viery.
