stojiec, aby zde měli dobré bydlo, jakož jsú jim jich přietelé vložili v srdce, radiec jim, aby pro dobré bydlo byli kněžie. Ale by proto svým dětem radili býti kněží, pro něž jest ten stav buoh zpósobil, aby čtli písmo, a znamenajíc vóli boží, činili ji, a jiné lidi vedúc s sebú, učiec je slovem i příkladem, modléc sě za ně, a nahrazijíc jiných lidí nedostatky postem, bděním, jsúc božieho stáda pilni, toť by byl dobrý úmysl a svatý. A kdyby to mladí často slýchali od svých otcóv a mater, že tiem úmyslem mají býti kněžie, snadť by jim to i bylo na mysli; pakli by netbali na buoh, ale nechtěli by býti kněží. A velímť, by byla menšie škoda, ač by méně bylo kněží a bohobojných, nežli by jich mnoho bylo, ješto by na bóh málo tbali. Ale však, ač by kto i zlým úmyslem byl knězem, nemá sstáti v úmyslu zlém, ani proto móž zbýti kněžstva; ale zlý úmysl proměň v dobrý, a ke všemu žádaje pomoci božie. A nebyl li jest toho tbav dřéve, aby stál po učení, ještě se móž přiučiti den ode dne, ktož by pilen chtěl toho býti. Učeníť to dobře vědie; ale obmešká liť v učení, toto pravi. A budete li snažni písma, ani lovóv, ani krčem, ani které takové marnosti budete tbáti, a pevnější útěchu v něm naleznete, a čest netolik od boha, ale i od lidí budete jmieti. Neb když budete hledati najprvé královstva božieho a spravedlnosti jeho, k tomu všechny tyto věci zdejšie, což jich jest třeba, budú vám přidány.
[O pokání]text doplněný editorem[84]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Divná věc jest pokánie, ež jemu neviem dáti kterého miesta; neb večas mi zdá se, že j’ prvé pokánie než křest. Neb pokánie jest zlého pykánie, kakž by pak kto křest přijal, kdyby nepykal, že j’ upadl v hřiech přirozený, chtě sě obmyti jeho? A též i posilu bera a potvrzenie biřmováním,
