pro jich stavu duostojenstvie, co pak s knězem, neb duostojnější stav jest kněžský.
A také, že j’ tak duostojný stav kněžský, ustaveno j’ jemu, aby zvláště boha chválil v určené hodiny, a modlil se za lid obecný, a obět vzdával bohu vzácnú, a učil lid boží vóli, aby tak vždy s bohem se obieral, vždy k němu svú mysl povzdvihl, čta jeho písmo, uče lid jeho cěstám a jeho vóli. Tiem sě také kněžie vždy ústavně obierají i obierati mají s bohem, aby, jakož die žaltář, sedmkrát za den vzdávali chválu bohu u vláštie hodiny, sedmkrát za den pějíce své hodiny. A ty jsú jim tak zřiezeny, že, chtie li se právě rozmysliti, vždy jim bude krátká chvíle; nebude jim třeba hráti v kostky neb u vrchcáby pro kratochvíl, ani do krčem jíti, ani lovóv túlati. Neb tak jsú hodiny knězi zpósobeny a zřiezeny, že o puol noci, aneb s puolnoci před světem mají pěti jitřní; a po jitřní opět mohú pospati. A nábožnější rádi se pak učie, čtúc písmo, co by kázati měli; neb sě modlé druzí zvláště bohu u pokoji. Pak v prvú hodinu ve dne opěte pějí určené hodiny; a druhú mají opět svobodnú, zpoviedati sě, připraviti se ke mši svaté. A v třetí opět mají hodinu pěti; a pak čtvrtú a pátú mají svobodnú opět, ktož chtie, aby slúžili mše, neb což kolivěk činili potřebného, a ješto slušie. Potom v šestú hodinu mají opět pěti; a semú a osmú mají, aby obědvali, po obědě lecos užitečného pomluvili, aneb pospali. Pak v devátú hodinu opět mají pěti, a potom snad dvě hodině do nešporóv mají k jiné potřebě. A pak po nešpoře mají večeřeti, odpočinúti spolu, neb s kýmž jsú, přemlúvajíc věci užitečné o bohu, o spasení, aneb což kolivěk takového. A pak k skonání dne mají pěti hodinu, jíž řiekají kumpleta, a po té pak mají spat jíti. Hlédaj, neniež li to duostojný stav, jenž má tak celý den zvésti v boží chvále? Neb leč by velmě pilná potřeba přišla toho, tak by mohl kněz hodiny
