Kristus: že j’ se jeho domu toho dne stalo spasenie. A to j’ dobře bylo tiem viděti, že dřéve leckaks sbožie dobývav, to na ně inhed netbal; dal jeho chudým polovici, a koho j’ kde byl oklamal, tomu čtyřkrát viece navrátil.
A tak móžem rozuměti, že j’ velmě užitečno tělo božie přijímati; ale těm, ješto želejí svých hřiechóv dopustilých a jsú toho úmysla, že nechtie toho činiti, ješto j’ zevné zlé, ješto vědie, že j’ zápověď božie; a střehú sě toho, čehož želejí; a jakž mohúc, tak sě snažie k náboženství, tak před přijetím těla božieho, jako potom. A také j’ k tomu jim dobro, často přijímati tu svatú svátost, že pro tu počest, ješto k ní mají, budú sebe pilnějšé ve všech svých skutciech. Neb to bývá, když kto nečasto přijímá těla božieho, že tak tbav nebude náboženstvie, aneb aby sě hřiechu a leckakýchs věcí marných a lehkostí střiehl pilně, jako by nebylo třeba vždy býti opatrnu. A protož třeba j’ se vždy nutkati k tomu, což by byla pomoc střieci sě hřiechu, a táhlo ny k milování boha. Protož řku, komuž jest hospodin pomohl, že j’ se odtrhl věcí světských, dobro j’ jemu, jakož ponúká svatý Augustin, móž li, na každú neděli přijímati tělo božie. A kakž se koli žásá někdy, rozuměje se neduostojna, však do božieho milosrdenstvie úfaje, přistup. Neb ač zlého neslušie nikdy učiniti, úfajíc v dobrotu boží, však máme počieti některé dobré, ač i rozumieme, že sami sebú nemohli bychom dokonati. A jakož nenie člověk duostojen často přijímati tělo božie, takéžť ijednú v rok duostojen nenie. Protož tiem viece slušie býti vděčnu, že ny takým lékařstvím ráčil hospodin darovati, abychom, ež vždy nedužíme, hřešiec, také měli vždy lékařstvie. Ano j’ Kristus sám řekl, že zdravému nenie třeba lékařstvie, ale nemocnému. Veď ne takť přijímají dobří tu svatú svátost, jako by duostojni byli, ale aby skrze syna božieho, jenž jest cěsta, pravda a život, s ním sě spojiec milostí, došli do královstvie nebeského a byli spravedlni a měli věčný život.
