pečo[28v]číslo strany rukopisuvání, jací fresuňkové, jaké skončení všech věcí, jaká[dr]jaká] yaka odplata dobrých a proti tomu jaká trápení nešlechetných očekávají.

To když mým pacientům ku paměti přivodím, tak je formuji a navodím, že v pravdě, ne jako pokrytci, Bohu se modlí, jej ctí a poznávají, jakožto toho pána, který dobré i zlé dny dává[ds]dává] dawá. A co by v světě znamenitějšího, co užitečnějšího lidem mohlo dáno býti, jako aby stvořitele svého poznali a jemu hodně děkovati mohli, netoliko za věci šťastné, ale také i nešťastné? Toho zajisté nejvíc šetřím, aby moji ne méně, když v trápení sou, jako když se dobře mají, Boha chválili a oslavovali. Zvláště pak poněvádž sú se již naučili dobromyslní býti a všeliké bolesti a práce trpělivě snášeti. Protož Boha pravými slzami vzývají a poníženým srdcem mu se klanějí. Dostanou-li toho, čeho žádají, jedny chvály na druhé Pánu Bohu vzdávají. Pakli nic, všeliké neřesti míle snášejí, poněvadž jsou nejpřednější ctnosti trpělivosti mým vyučením dosáhli[dt]dosáhli] doſahli, kteréžto ctnosti trpělivosti tuto bych chváliti nepominula, kdybych nevěděla, že ji hodně žádný dosti vychvaliti nemůže. A protož dostane-li se kdy některý do mých rukou, který by odporováním aneb hněvem pejchati a mně protiviti se směl, toho tak [29r]číslo strany rukopisuskrocuji, že jako beránek krotký[du]krotký] krotky a jako holubice prostý[dv]prostý] proſty bývá. Nebo kdo může moci a síle mé nesmírné odepříti? Čim pak jsem přísnější k těm, kteří mi se protiví, tim věrnějí hovím těm, kteří v svém glejchu zůstavají, a takž víru v nich utvrzuji a učím, aby silnou naději v Boha skládati uměli. A kterak by neměli doufati v Boha? Kteří jistotně vědí, že ani dobrých bez odplaty, ani zlých bez pomsty nenechává?

Není pak po víře žádné jistší znamení budoucího blahoslavenství jako v tomto světě bída a utrpení. Nebo co se zde očistí, to budoucích muk se nebojí. Mohla bych to mnohými důvody ukázati a svatým písmem stvrditi, kdybych vás, jenž mne tak dlouho a pilně posloucháte, sobě nešanovala a sama, kdo jsem, k sobě nedohlížela. Pročež moji v mé škole vycvičení nad jiné skutky milosrdenství a lásky[dw]lásky] laſky křesťanské činiti umějí, a netoliko na to, čeho k službám a poctám božím potřebí, ale také čeho nouze lidská žádá, pomoc činí. Nebo okusivše sami vlastních svých bíd a neřestí, rádi[dx]rádi] radi a štědře jiným v potřebách jich pomáhají, majíce odtud naději, že tělu i duši své tim dobře poslouží i jiným vděčnou pomoc v nouzi učiní.