pečování, jací fresuňkové, jaké skončení všech věcí, jaká odplata dobrých a proti tomu jaká trápení nešlechetných očekávají.

To když mým pacientům ku paměti přivodím, tak je formuji a navodím, že v pravdě, ne jako pokrytci, Bohu se modlí, jej ctí a poznávají, jakožto toho pána, který dobré i zlé dny dává. A co by v světě znamenitějšího, co užitečnějšího lidem mohlo dáno býti, jako aby stvořitele svého poznali a jemu hodně děkovati mohli, netoliko za věci šťastné, ale také i nešťastné? Toho zajisté nejvíc šetřím, aby moji ne méně, když v trápení sou, jako když se dobře mají, Boha chválili a oslavovali. Zvláště pak poněvádž sú se již naučili dobromyslní býti a všeliké bolesti a práce trpělivě snášeti. Protož Boha pravými slzami vzývají a poníženým srdcem mu se klanějí. Dostanou-li toho, čeho žádají, jedny chvály na druhé Pánu Bohu vzdávají. Pakli nic, všeliké neřesti míle snášejí, poněvadž jsou nejpřednější ctnosti trpělivosti mým vyučením dosáhli, kteréžto ctnosti trpělivosti tuto bych chváliti nepominula, kdybych nevěděla, že ji hodně žádný dosti vychvaliti nemůže. A protož dostane-li se kdy některý do mých rukou, který by odporováním aneb hněvem pejchati a mně protiviti se směl, toho tak skrocuji, že jako beránek krotký a jako holubice prostý bývá. Nebo kdo může moci a síle mé nesmírné odepříti? Čim pak jsem přísnější k těm, kteří mi se protiví, tim věrnějí hovím těm, kteří v svém glejchu zůstavají, a takž víru v nich utvrzuji a učím, aby silnou naději v Boha skládati uměli. A kterak by neměli doufati v Boha? Kteří jistotně vědí, že ani dobrých bez odplaty, ani zlých bez pomsty nenechává?

Není pak po víře žádné jistší znamení budoucího blahoslavenství jako v tomto světě bída a utrpení. Nebo co se zde očistí, to budoucích muk se nebojí. Mohla bych to mnohými důvody ukázati a svatým písmem stvrditi, kdybych vás, jenž mne tak dlouho a pilně posloucháte, sobě nešanovala a sama, kdo jsem, k sobě nedohlížela. Pročež moji v mé škole vycvičení nad jiné skutky milosrdenství a lásky křesťanské činiti umějí, a netoliko na to, čeho k službám a poctám božím potřebí, ale také čeho nouze lidská žádá, pomoc činí. Nebo okusivše sami vlastních svých bíd a neřestí, rádi a štědře jiným v potřebách jich pomáhají, majíce odtud naději, že tělu i duši své tim dobře poslouží i jiným vděčnou pomoc v nouzi učiní.