[28r]číslo strany rukopisuvyčišťuji, tak mysl ozdobuji a všelikými ctnostmi dobrými[do]dobrými] dobrymi okrašluji a nedopouštím, aby s tělem na ložci zahálčivě ležela, ale přemyšlováním pobožným k nebi pozdvížené byla.

Nepochybuji zajisté, že to dobře znáte, kterak větší díl lidí na tom jest, kdyby vždycky dobrého[dp]dobrého] dobreho štěstí užívati mohli, že by nikdá na spůsob svého života pomysliti nechtěli, nikdá by k nebi srdce svého nepozdvíhli, ale ustavičně po zemských věcech by dychtili, oddaní jsouc jako nějaká hovada tělesným rozkošem, zhostivše se do konce všech ctností, majíce toliko o tělo a břicho peči, na vůdce svého[dq]svého] ſweho, jenž jest mysl, kterou by se spravovati měli, nic nedbajíce, tak že takových ani učení filozofův, ani napominání lidí rozumnějších, ani právo, ani spravedlnost, ani pobožnost, ani jaká dobrá ustavení lidská a nadto božská v takové převrácenosti a slepotě napraviti by nemohli.

Já pak jim jako nejjasnější slunce vychazím, a když mrakoty rozrazím a rozženu, tak jejich temnosti osvěcuji, že oni nechajíce zemských věcí, celé mysli své k nebi pozdvihují a u sebe přemejšlejí, kterak jest marná sláva světská, a jak mdlé a nestatečné lidské tělo, jak mylná naděje, jaká pečo[28v]číslo strany rukopisuvání, jací fresuňkové, jaké skončení všech věcí, jaká[dr]jaká] yaka odplata dobrých a proti tomu jaká trápení nešlechetných očekávají.

To když mým pacientům ku paměti přivodím, tak je formuji a navodím, že v pravdě, ne jako pokrytci, Bohu se modlí, jej ctí a poznávají, jakožto toho pána, který dobré i zlé dny dává[ds]dává] dawá. A co by v světě znamenitějšího, co užitečnějšího lidem mohlo dáno býti, jako aby stvořitele svého poznali a jemu hodně děkovati mohli, netoliko za věci šťastné, ale také i nešťastné? Toho zajisté nejvíc šetřím, aby moji ne méně, když v trápení sou, jako když se dobře mají, Boha chválili a oslavovali. Zvláště pak poněvádž sú se již naučili dobromyslní býti a všeliké bolesti a práce trpělivě snášeti. Protož Boha pravými slzami vzývají a poníženým srdcem mu se klanějí. Dostanou-li toho, čeho žádají, jedny chvály na druhé Pánu Bohu vzdávají. Pakli nic, všeliké neřesti míle snášejí, poněvadž jsou nejpřednější ctnosti trpělivosti mým vyučením dosáhli[dt]dosáhli] doſahli, kteréžto ctnosti trpělivosti tuto bych chváliti nepominula, kdybych nevěděla, že ji hodně žádný dosti vychvaliti nemůže. A protož dostane-li se kdy některý do mých rukou, který by odporováním aneb hněvem pejchati a mně protiviti se směl, toho tak