Ne[31r]číslo strany rukopisubo dobře i moc svou natáhnouti, i když jest potřeba, příhodně popustiti umím.

Protož, páni[em]páni] Pani soudcové, ač bych ještě měla mnoho mluviti, však konec řeči učiním, ať jen naposledy příklady velikých lidí, že za slavné a poctivé, a ne jakž se žalobníci domejšlejí, za bídné, počteno jest těm, kteří se mnou cech a tovaryšství mají, ukáží[en]ukáží] ukažj. Nebo urozené, ušlechtilé a udatné mysli ta jest povaha jednostejně, dobromyslně dobré i zlé věci snášeti. Trpké a nevyhnutedlné zlé, kteréhož[eo]kteréhož] kterehož nelze zniknouti, za příklad heroitské ctnosti obrátiti. A nechť velikých pánův[ep]pánův] panůw tohoto věku pominu, připomenu jiné. Král trojanský Priamus mne do svých zlatých pokojův pustil. Mnou Peleus, otec Achilesuv, Belerofon, syn královský, a Edipus, král thebánský, nepohrdali. Mne Prothesilous, i ten nejmoudřejší a nejsnesitedlnější v vojsku řeckém proti Troji Ulisses vlídně k sobě přijali. A což by snad ku podivení bylo, ani sám Achilles, jakžkoli v nohách čerstvý byl jako srnec, před mým dvorem ujíti nemohl.

Nechažť Řekové, jak chtí, klevetají[eq]klevetají] klewetagi, a že mu frejířka odjata byla, nechť proto za přemoženého[er]přemoženého] přemoženeho hněvem kládou, já sem však mu bojovati překážela, já jsem mu jeho Bry[31v]číslo strany rukopisuzejdou byla, já jsem ho, aby žádost Řeku opovrhl, přinutila.

Neměl-liž by tehdy každý raději sobě vinšovati s takovými pány a potentáty všelikých těžkostí okusiti, nežli s malovážnými lidmi, ničemnými rozkošmi a hanebnými lahůdkami o sílu[es]sílu] ſilu, zdraví přicházeti, a tak lepeji mysl svou ctnostmi dobrými ozdobovati, nežli spůsobem hovadským tělu a břichu sloužiti?

Naposledy, poněvadž mi se vidí, že jsem již toho dovedla, co jsem na sebe spočátku vzala, totiž že žalobníci moji víceji sami svých těžkostí sou příčinou, nežli já nebohá. Potom, že za nejmenší věc jest to, což se na mne vůbec tak vztekle sčítá. Nejposléze, že mnoho dobrého a prospěšného lidem přináším, dáleji vás mluvením zaneprázdňovati nechci. A vy také podlé retorického obyčeje opakování žádného neočekávejte, nebo paměti a dobrotivosti vaší se důvěřím. Aniž k pohnutí srdcí vaších, k slitování co více mluviti budu, žadostiva jsouc raději, aby všecka má naděje v nevinnosti mé a vaší spravedlnosti nežli na jaké vejmluvnosti založena byla. Za to toliko žádám, abyšte v radě vedlé spravedlnosti usoudili, abych před obecním pokřikem a nářkem mimo mě všecko provinění opa[32r]číslo strany rukopisutřena