vrtkavé šťěstí a jak statek mimo naději upadá v zmatek, kterak urozenost má malou platnost a nakrátce, jak jest daremní všeliká lidská sláva, kteráž jako květ polní brzo sprchá. A tak tudy k tomu vedu, aby lidé sami sebe znali, že jsou lidé smrtedlní, pamatovali a Bohu se rovní nedělali. Nadto vejš, když jim strasti a bídy lidské ukazuji, závist, sočení, pomlouvaní a utrhání, všecku do konce o cizí věci starost k nim nepřináležející v nich umrtvuji. Nebo sice jak mohou všetečně na cizí věci mysliti, když svejm dostačiti nemohou? A protož všecku od nich zlobivost beru tak, aby nemyslili, jak by komu utrhati, jak by koho podtrhovati, jak by na koho lest a fortel vymysliti uměli, ani aby a kým v nepřátelství v různice a vády se vydávati mohli. Alebrž dosti a až příliš s svými věcmi se zanepraždňovali. Co se zajisté tkne závisti a nepřízně, to působím, že ani sami moji zavistníci býti nemohou, nadto jiným v nenávist upadnouti, ale spíšeji vždycky i jich nepřátelé, že potěšení a politování jsou hodní, za spravedlivé uznají. Nejsou tyto špatné věci, ó, milí soudcové, ale však ještě znamenitější uslyšíte.

Tři jsou věci mým velice škodné, kteréž oni sobě nejvíc libují, ale mně sou vždycky prospěšné, totiž obžerství, nezřízená milost neb frej a náhlý hněv. Já pak ne tak k mému zisku, jako k zdraví mých žalobníkův prohlídati obyčej mám. Nebo jich častokrát napomínám, aby se před takovými svými záhubnými nepřáteli pilně šetřili a jich se vystříhali, když pak poznávám, že málo na mé napomenutí dbají, tak já sama se dobře nad nimi pro potupu mého napomenutí vymstívám a je opatrnější na potomní čas činím, aby ne tak lehce poroučení má potupovali.

Protož kolikrátžkoli buďto jídlem se přeplní, aneb vínem přepijí, hned zůřivá na hotově stojím a je z pokut, kterýchž spravedlivě zasloužili, nezbedně viním, a aby potom moci mé sobě více než prvé vážili, učím. Ačkoliv tak nevlidná nejsem abych jim náležitého pokrmu měla zhajovati anebo víno dokonce zapovídati. Neb častokrát moji příčinou mou i skvostně tráví, i dobře se napijí, obzvláštně pak, když svým nymfám svátek drží. A aby Bachovi, tomu ukrutnému pánu, tak rozpásaně nesloužili a aby se krásné Venuši podtrhnouti a přemoci nedali, často je odvodím i odtrhuji. Nebo i před nestydatostí je zachovávám,