vyšší byli. Vídáte, jak mnozí na vysokých vozích a pěkně ozdobných koních jezdí i na stolicech nešeni bývají, ješto kdyby mého dobrodiní oučastní nebyli, pěšky by choditi musili. Některým se trefuje, že když jiní všickni státi musejí, podagrici mezi králi a knížaty sedí. Ano i sama knížata to míti chtějí a je k tomu nabízejí. Mezi tim pak služebníci stoličky, podnože a polštáře se vší pilností snášejí a pod nohy šetrně podkládají a všelikou službou se jim zalíbiti chtějí, dodávajíce všeho, což by jim jen vděčné býti mohlo, ješto by jinak beze mne ani s nimi promluviti nechtěli.

Suďtež to, páni soudcové, jsou-li ty věci malé a chatrné a nebylo-li by slušné, aby jich sobě každý vinšoval? Nad to vejš netoliko v schůzkách a sjezdích slavných, ale také při hodech nad jiné ctěni bývají, nebo obyčejně na vyšším místě sedají a jakžkoli stkvostná jídla se na stůl nosí a v krmích a nápojích žádného nedostatku (jakž jest obyčej) nebývá, však předce pro mne jim se dává buďto oupravnější některá krmička, buďto lahodnější víno se přidává. Nýbrž také když všickni mlčí a na přítomné hojnosti přestávají, moji toliko mají svobodu, zač by se jim líbilo, žádati.