nezhojitedlní, ale častokrát k zoufalství lidi přivozují. Já zajisté někdy v své kázni poodpočívám a pacientům svým dlouhá přiročení v bolesti dávám. Nejináč než jako voráč, kterýž ustalé a zemdlené voly jistým časem vypřahá, aby časným odpočinutím sobě pooddechli a zase se občerstvili a posilnili.
Dále, že tak škodliva nejsem, jakž mne někteří vykládají, aspoň z toho se může poznati, že zřídka kdo nad tim jest těžek, když uslyší, an jsem některého z přátel jeho svázala, ale spíšeji se tomu zasměje, přiběhne, kunštuje a s nim žertuje, jako by se z přítomnosti mé těšil a spolu radoval. Což by se v pravdě jinak státi nemohlo, kdybych já tak, jakž oni praví, škodná a těžká byla.
Nebo jedenkaždý, když slyší o svém příteli, že jest v nemoc nějakou nezhojitedlnou padl, nemá obyčeje se smáti aneb veseliti, ale plakati a při nejmenším ho litovati. Jak by sice přítelem byl, kdyby z těžkosti přítele svého se radoval? Když se pak směje, ukazuje tim, že nejsem tak hrubě zlá, ani k zkáze lidskému pokolení pomocná. A zajisté často se to může spatřiti, že velicí houfové známých toho, do kohož já se dám, navštěvují, s nim pěknými žertičky zahrávají a přes celé dni s nim se radují, čehož by nikdá nebylo, kdybych já, jenž jsem původ takového veselí, přítomná nebyla.
Odkavadž mohu tomu vyrozuměti, že žádný tak hloupý není, aby zjevně neviděl, že ne tak spravedlivě moji protivníci na mne žalují, jako sami na sebe ukazujíce, že jsou vlastní příčina svého zlého, byť se pak i jaká vinna při mně našla, ta že není tak veliká, jakž by se oni domnívali a vykládali.
Nyní pak, pokudž budu moci, ukáži jaké oužitky a jak mnoho dobrého lidem častokrát přináším. Vás toliko, páni soudcové, žádám, abyšte mne, jakž jste to až posavad rádi činili, dobrotivě a laskavě doslyšeli.
Já sic tomu docela neodpírám, abych neměla mnohým velice těžká býti, ale budou-li chtíti všeho spravedlivě ušetřiti, najdou to skutečně, že mnoho dobrého skrze mne nabývají, čehož by nikdá nedošli, kdybych já jim k tomu neposloužila.
Pohle, jak jich mnoho pro mne v poctivosti jest, ješto by jinak jim se žádný z cesty nevyhnul. Nebo jak nejdřív mne lidé při někom spatří, hned mu místo dávají, postupují a pro mne samou poctivost mu činí, byť pak daleko nad něho věkem, bohatstvím aneb jakým důstojenstvím vyšší
