Vuoně přečistá z těch zahrad voní.
Třetí zed také sme viděli, kteráž jest około té zahrady, v kteréžto bałsám roste. Ta zed vysoká jest velmi, že pro vysokost její nic sme zahrady neviděli, než samou zed. Nadívavše se dosti na té zdi těm zahradám i šli sme dołuov a šli sme k prvnie bráně zahradní a u brány seděł vrátný nebo strážný, kteréhož s velikou pilností prosili sme, aby nás do zahrady pustił, abychom ohledali, kterak bałsám roste, a oznámili sme jemu, kterak jsme z dalekých zemí přišli ohledovat zahrady té, a chtěł sem rád i zaplatiti. Strážný k tłumači odpověděł, že: „Bych to učiniti chtěł, než nesmiem, neb přikázanie mám od svého pána, kterémuž najvýš zahrada poručena jest, abych žádného nepouštěł“, a pán ten był jest v Ejiptě. I odpustił nám do zahrady okny pohleděti. Viděli sme všecky tři brány a skrze každú zed jest brána a u každé brány jest duom kamenný. A ten strážný dał se nám vody napiti. Pobyvše tu chvíli a ohledavše, což nám možné bylo, i šli sme zase do Ejipta.
Potom jiného dne šli sme mezi złatníky, kteřížto złatníci sú bohatí velmi a duołožití v svém řemesle přieliš, a což by čłověk snad mohł pomysliti, chtěje sobě kúpiti od złata neb od střiebra, kamenie drahého, a to rozličného, což koli jiného, tu najde hojně dosti. A těch złatníkuo jest velmi mnoho a hned sou zvłášť a mají své město tak podobně jako židé v Praze. A ač sem mezi nimi často bývał, však sem mezi nimi zabłoudił jednou. Také i podlé toho zdá mi se, že jich město malé nenie.
Odtud sme šli do jedné ulice, kteráž słove bázarcizojazyčný text, tak praví, jako by řekł tržná ulice. V té ulici každý den vždycky jest velmi mnoho lidí, že se trou a tłačí převelmi a že máło muože postáti pro veliký dav. A słyšał sem o té ulici, kdo by ráno obleka na se sukni novú a chodił v ní po té ulici do večera, že ji na něm lidé zderú, a jestliže nezderú, ale otrú mu barvu s ní, že bude jako stará, neb jest v té ulici lidí převeliké množstvie, ješto jest nepodobné k vieře o tom praviti.
V té ulici všecky věci prodávají k jiedłu i jiné věci krámské, ješto mi se tak zdáło, co by sobě mohł člověk pomysliti,