lep[92v]číslo strany rukopisuších obyčejóv nežli on, ale vždyť o to stojí, aby je po své vuoli navedl. Takýžto pán činí jako jastřáb nebli takýžto pták, ješto jedno honem a lapáním živ jest; když mu děti jeho dospějí, viece jich krmiti nechce, než uhoně jim ztravu někakú i přinesa před ně nětco živého, i tepe to svými křídly a nosem sem i tam jím postrkuje, uče je témuž lapati a témuž násilí, jakož sám jest. Ty mně, Neščestie, též poně činíš; mnoho mi namlúváš, mnoho mi pravíš a jako vesele mi to rozprávíš o své zlosti, zdali by mě v ni umluvilo, bych já po tobě činil. Neučinímť toho zajisté; to, cožť mi se zdá nepravé, tohoť smlčeti nechci; nemni, bychť chtěl v tvé zlosti pochlebovati a řéci, že dobře činíš. Pravíť tobě nadhlas mudřec Tulius, že není na světě nic škodlivějšieho ani co hanebnějšieho nežli lidem k jich zlosti na posilnění sladce a pochlebně mluviti a jich vtom potvrditi, a řka, že jest to pravda z řádu a s cesty[gz]cesty] czeſtie svedení a oblúpení všeho rozumu.

Mlč, Neščestie, s tiem a měj to sobě, oč stojíš. Věřímť já dobrému Bohu, žeť mi dá požiti příslovie onoho, ještoť je píše Šalomón a řka: „Synu milý, neposlúchaj člověka zlého, jenžť radí [93r]číslo strany rukopisupo své váze učiniti, aniž žádaj s ním přebývati k jeho libosti; neb při něm není jiného nežli lest a zlost, a mysl jeho jest jedno o nátistciech protivných, a vždy klam mluvie usta jeho.“ A jindeť praví týž Šalomón: „Slyš, synu milý, múdrost a přikázaní mé. Ustanov s dobrými lidmi a s dobrými skutky mysl a úmysl svuoj a rady jich požívaj a nebývaj v uobecenství a v kvasích lidí zlých, protivenstvie snošuj a to tajně jako masa požívaj. Synu milý, kupuj múdrost, kdež múžeš, totíž pro nic neostávaj múdrých a smysl svuoj neprodávaj, totíž pro žádného zlého nezacházej, se sám [chtě]text doplněný editorem zmařiti.“ Jáť tomu rozumiem, žeť se tebe již to vše zřejmě přídrží, to, což jest Šalomón pověděl o takýchžto. Dobřeť sem ješče s koly k tobě nezajel, mohuť, když chci, vytrhnúti z tvého návodu a jinam vuoz smysla svého s svým rozumem obrátiti. Nenavedeš mě, bych tobě[ha]tobě] ſobie dal odjieti smutek svuoj, jenžť jej mám pro svú zmilelíčku zmilelú, volatiť chci, mluvitiť chci, jižť jest čas, jižť jest potřebie. Pravíť mně i každémuž takémuž Tulius, ten pohan, že tu a v ty časy člověk mluviti má, [když k čemu mlčeti nemá aniž se mlčeti hodí.]text doplněný editorem[35]doplněno podle DG III 7 Stój o to, kterak chceš chytře, nezkašleš se mých