[59r]číslo strany rukopisuano tak múdří lidé pravie, že jest jedno čtvera pravá a veselá radost při lidech na světě. Prvnie jest vězni, když mu na smrt jde, že puščen bude. Druhé jest chudému, když poklad nalezne a obohacen bude. Třetí jest, když slepý prohlédne. Čtvrté jest, když mrtvý vzkříšen bude. Z těchto všech nevíme, byť se tebe co tu doteklo aneb který kus se na tě chýlil.

A pravíš opět, že jest byla upřiemna. Toho s sám svědom i podlé Písma i podlé shledání skutečného, jenž s to i slýchal i vídal i zde i jinde i také kde s býval, i sám snad sebú toho dojdeš. Zpomeneš li, milý, tak li s ji byl uplně seznal k sobě nebli k komu jinému? Ano praví Šalomón: „Ženu kto jest kdy stálú a k síle jejieho úmysla nalezl?“ Mnohoť jest dobrých a múdrých a zmužilého úmysla zde na světě, ješto však samy sobě nevždy věřie v svém úmyslu: Neb častokrát žena od dávné chvíle bude se čestně a poctivě míti, až i tak jako k světu a ve vší cti přebývá, a potom se velmi zapomene nad sebú sama. Toho jsem svědom i podlé Písma i podlé shledánie skutečného, jenž s to slýchal i vídal i zde i jinde i také, kdež býval, i snad sám sebú toho dojdeš, zpomeneš li. A toť my, Neščestie, pravíme, že my to často jednáme ne proto, by ta dobrá, šlechetná žena to vždy učinila z té tělesné chlípnosti, ale musíť to často býti, neb my to často jednáme božiem dopuščeniem a snad druhdy pro jejie doufánie, ješto sobě v tom úfala a majíc za to, že sama od sebe má