zvěhla[54r]číslo strany rukopisusiti sobě v ničem nemohu, bych sobě v čem odvolati mohl, by mi svět žáden byl. Vše, co k světské kratochvíli se mne chopí, to mi se jedem zdá, jieti se mne nechce, já se toho jieti[cn]jieti] geti lekám. I jaká radost mně býti muože, poněvadž vida i nevizi, maje i nemám, jsa, jako bych nebyl? Vše mi se stien a obluda zdá bez té, jíž mé srdečko z kořen její bylo. Ej, ej, Neščestie, pfi, Neščestie! Stvořiteli svému úfám, že mi to odpustí, na tě, na zlé, nemilé, na hanebné, na falešné, na nelibé, na ukrutné Neščestie, volati, křičeti, lkáti, plakati, šaty na sobě trhati, hněvy sebú o[co]o] oz zemi bíti, na tě plvati, tobě cíbky dávati, na tě se šklebiti, na tě jazyk vyplaziti, na tě volati rozličnú řečí. Ach, na tě, zve, pfi, zlé Neščestie! Zimnice tě ztluc, súchotiny tě zasušte, mrtvice tě nemilostivě posedni!
Teď Neščestie opět odmlúvá k žalobníkovi a jemu rozumem dovozuje, že choti své želeti nemá, a kterak častokrát muž, panna nebo paní své cti dlúho hájivši i padne v hanebnost. A potom vypravuje, že podobný pláč každému člověku pro podobnú věc jest odpuščen. A k tomu potom vypravuje, proč jest ho jeho choti zbavilo. A potom jemu vypravuje rozličné příčiny rozličné milosti, a zvlášče čtyři přirozenie lidské, jimž člověk jest milostí poddán anebo nepoddán tělestně, a co z těch všech milostie naposledy pocházie a kterak milosti zniknúti má, [54v]číslo strany rukopisuktož jiej jest osidlán. A potom, co toho naposledy potýká, ktož se [s]text doplněný editorem světskú milostie obierá, a čím jest zavázán k světu.
Tak staří a múdří lidé sobě heslo vzeli v obyčeji řkúce: „S bláznem a s člověkem nesmyslným nikdy spolku nemívaj“ aneb: „Ač s bláznem co uhoníš a s ním co ulovíš, ale nikdy s ním rovně nerozdělíš.“ K tomuť praví pak Šalomón mudřec a řka: „Člověk múdrý směje li se nebli se hněvaje, blázna tresktaje a člověka nerozumného, někdy od něho musí míti hněv a nenávist aneb od něho posmievanie slyšeti musí a odmlúvanie protivné.“ Neboť blázen a člověk nesmyslný nesnadně rozuměti muože, aniž chce aniž rozumie, kdy co proti komu činí aneb kdy co činiti má. A snad to slovo nad těmi nerozumnými lidmi, ještoť praví mudřec Aristius řka: „Jako jest rozdíl mezi lidmi umrlými a mezi živými, tak jest rozdiel mezi člověkem rozumným a nerozumným.“ A jin[55r]číslo strany rukopisudeť
