[40v]číslo strany rukopisupro svú zlú hrdost, jenž ji má, z někaké hrdosti, chtiec radši ji potupiti jiné, častokrát takéž, jako sama, a častokrát lepšie, tak podlé Boha lepšie, jakožto podlé rodu nebo podlé urozenie a tak, že často tak nízkú, jakož sama jest, hrdá a nejednú přiezen u toho hledá, jenž netoliko ku přiezni, ale k známosti lehkého poselstvie neb věděnie nenie podoben. A častokrát pozbudúci hrdostí svú toho dobrého, urozeného, počestného, čistého služebníka, ješto jejie cti hlédá a té ve dne i v noci pase, života svého častokrát považuje, i oddá se na toho, ještoť jie na její čest siehne a té sobě za nic neváží. A co to činí? Slyš! Jedno pych, z něhožto pocházie zlá vóle, z kteréžto zlé vóle zlý úmysl přicházie a z toho neústavnost. A zdáť se nám, že v ty časy se shledává ono příslovie, ještoť pravie múdří lidé řkúc: „Od přirozenie žena mievá dlúhé vlasy a krátký úmysl“ a brž ustavičnost, snadné vpáčenie a brzké uvěřenie.

Pravíš, že jest byla šlechetna a počestna. Slyš, dobrý Tkadlečku! Pravieť múdří lidé, že počestnost aneb počest při lidech jest čtvera nebo čtverým obyčejem; z toho pak móžeš znamenati a sobě vybrati, kterú počestností byla jest obdařena ta tvá tobě libá anebo pro kterú příčinu jest byla počestna, pro se li sama, čili proč pro jiné. Prvnie počest při lidech bývá od přirozenie, a ta počest pocházie s studu přirozeného. Neb při kterém člověku jest stud, při tom ráda bývá počestnost přirozená tak, že člověk z té počestnosti se i sám před sebú stydí zlé učiniti; a to slove počestnost přirozená. A ta jedno trvá při člověku, dokud při něm trvá stud;