[38v]číslo strany rukopisuTkadlče, když s se nám jmenoval, že s tkadlec; tomu dobře rozumieme; také[ao]také] tak, že nynie v Čechách přebýváš; že s nohama odevšad, tomu tak rozumieme, kady se obrátíš, v kterúkolivěk zemi, že s tu jako doma. To vieme, že s býval v několiko králových zemí a v mnohých kniežecích městech. A to vše, kdežť se co přihodilo od nás co protivného aneb co libého od štěstie, buď co buď, buď od kohož buď, to také vieme. Prav nám bez písma a bez okrášlenie řečí, jako by laik s laikem mluvil aneb jako by ty laiku pravil: Vídal li s kdy neb kde neb od koho slýchal, by takéhožto člověka, jakož s ty, Tkadlečku, neb většieho neb nižšieho řádu, jeho vše dobré ležalo jedno na jednom člověku, a ještě ne na takémž lehkém člověku, jako jest ta tvá utěšená, ještoť sobě sama bez pomoci jiných lidí pomoci nemóže, ale ještě na tom, ješto má a mievá veliký diel světa pod svú mocí, jakož jest ciesař, král, papež neb jiný mocný člověk? Haha, Tkadlečku! písma již všeho pozbuda, musíš se nám přiznati podlé smysla svého, že si nikdy neslýchal ani vídal; neb tomu neřku ty, ale každý púhý laik urozumie, ano to jest příslovie obecných lidí, a sedláci to řiekají, když se o svých otciech co zmienie a o svých materách, tak pravie, že to najvětšie dobré, ješto od otce má kto, to jest, že mu jest na svět pomohl, a od mateře to najvětšie dobré má, že ho odchovala; jiné všechno své dobré, buďto smysl, rozum, sbožie, přiezen, uměnie, musí rozličně sedlák i každý člověk rozličnými miesty, rozličnými časy, rozličnými smysly a příčinami svého dobrého hledati, až i ke všemu dobrému dojde. Hleď a slyš a hleď a znamenaj, coť