[35r]číslo strany rukopisujsú ti[al]ti] to najsilnější, ješto hněv svój na své mysli přemoci mohú.“ Toť se již ukazuje, kterak s mdel a nesilen, poněvadž horlivost svú a ten hněv proti nám přemoci nemóžeš; neb na sobě ukazuješ kakús řeč dětinskú a takúžto řečí kakés telecie rozumy na sobě znáti dáváš a sváry dětinské nadhlas ukazuješ. Však nám to divno jest do tebe, že se nestydíš. Než pravíť mudřec Epikuras, ktož se seznati nechce, že zle činí, i on se tresktati nedá ani tresktánie přijieti chce. Tkadlečku, ujímáš psa bez potřeby za ocas, nejsa jeho svědom; strach, by tě neukúsl! Hladíš ho, anť spí; procítí liť, užéřeť tě; strach, ať se po něm neobjietří! Nevieš li, co praví Plato mudřec, ale věz! Takť jest pověděl, že ze všech nedostatkóv, jenž je člověk na sobě má, najvyššie bieda jest na něm a při tom, kterýž rád mnoho mluví a hanebné rozprávky vede. Stojíť psáno: Chceš li, ať nebude přimlúváno, nepopúzej bez potřeby žádného[17]zde znovu omylem uvedeno: bez potřeby na se; chceš li bez nechuti býti, pusť mimo se, cožť se tebe nedotýká.

Řekliť sme dřieve tobě, ještěť pravíme, a to dobře slyš, a máš li asa uši telecé neb osličie, ještoť sú přielišně veliké, dobře je otevři a vždy a ještě pilně beř na mysl řeč naši! Ani urozenie, ani bohatstvie, ani rekovství, ani mudrstvie, ani bláznovství, ani zhola nic, co jest kde zde na světě a světa požívá a požívati chce, musí naším protivenstvím potkáno býti a v naši moc vniknúti a naším úřadem tresktáno býti, ni mladé, ni staré, ni pěkné, ni škaredé, ni sličné, ni mrzuté, ni král, ni ciesař,[18]zde znovu omylem uvedeno: ni ciesař ni ciesařová, ni královna, ni paní jich, ni komorníci jich, ni hofmistři jich, ni maršálci, ni šenkové, ni kraječi,