[24v]číslo strany rukopisua jakož sprvu pastvilo strdí a medem všeho kochánie, tak potom je horcem a pelynkem a jedem zřejmě krmí; a jakož jim zjednalo bylo, že jsúc v světské cti všady vzácni byli, všady viděni býti žádali, tak také potom proti těm všeckny jiné protivnosti zbuřuje a jim najevo vyjíti brání.

Nech sebe, Tkadlečku, radať jest naše věrná; přemoz svój sprostný a dětinský úmysl a přelom svú zlú vóli, ješto s ji sobě umyslil! Takť praví Plato, ten mudřec: „Poněvadž vóle a chtěnie člověčie jest svobodno, tehdyť jest člověčie vítězstvie najvětšie a najprvnějšie. Nech sebe a vezmi sobě také na pomoc onoho mudrce slovo, ještoť praví: „Hlúpý jest to člověk a nerozumný, ješto minuté věci a sešlé pyče a oplakává.“ A mudřec Seneka tak praví: „Nic na světě na lidech nenie tak nemúdrého a tak nepříležito jakožto co cizieho, to chváliti, a řka, že to na žádného múdrého neslušie.“ Protož nechval tolik a mlč a drž se, ty Tkadlečku, toho, co nynie ač máš, ač co dobrého máš, a pusť od toho, ještoť jako nic nenie, coť jest tě již minulo; radať jest to naše. A buď ty při sobě a věz, čeho pykaje a oč sobě tesknosti čině. To, coť jest tam, buď tam; což tam, pusť preč; laciná věc tobě draha nebuď!

Teď žalobník řečí rozličnú se opakuje a k Neštěstí mluví řečí hrubú, a choti své vždy želeje a Neštěstí vždy přimlúvá a své utěšené a rozličné chvály vydává i tomu, ješto ji má za svú ženu; a že ten jest darem nade všechny dary obdařen, ani jest který jiný dar na světě, jedno žena dobrá na své cti, v té dokonalá.