[27v]číslo strany rukopisunež kdež by mohl ujieti, toť by učinil. Toť jest ta věděla, že ne vše se děje pro čest panenskú nebli ženskú, co sú kde činili lidé rytieřských věcí aneb ješto dobří slúti chtěli. Toť jest ta příklad mievala podobný a očitý, kdež to častokrát vídala, ano na kniežecích dvořiech lovec honě jelen, byl ho velmi pilen, aniž jeho odpadnúti chtěl, ne pro jeho dobrotu ani pro kterú toliko[ad]toliko] koliko kořist jakožto pro čest, chtě toho mieti libost a čest, že jeho neodpadl a toho pilen byl. Hleď! Toť se jest ta varovala takových zvieřetských lovcóv, ješto čest lovili a honili po nie mezi šlechetnými pannami a paními, až se jie i dohonili a dohonivše se ne pro zisk cti ani pro kterú lásku počestnosti než pro chlúbu tajných utrhačóv, před nimižto se chtěl ukázati, že jest svódce a lovec a honec a záhubce dobrých šlechetných panen a paní, a to jest však trubú svých ozdobných řečí přezvěděl, a tak obrátil tu přešlechtilú zvěř v ochozi svých tajných chytrostech, až i v teneto své vóle vehnal a vžena hanebně zabil a kóží velebné cti se chlubně odieval. Ó, toť jest vídati uměla, kteraký jest to nelítostivý, falešný a náramný, chytrý a ukrutný lovec, jenž ne z viery[ae]viery] wieř tolik, ale z chlúby přešlechtilému zvieřeti pokoje nedal, všeckny své psy svých chytrých řečí, svých zjevných, očitých počestností, ale vnitř falešných, na to samorostlé beze lsti zvieře poštíval všady a zastavil, až i svú vóli skonal.

Toť jest ta byla opatrna v rozeznání upřiemých a lstivých lidí. Toť jest ta byla při sobě na promluvení a na[af]na] ne přijetí řečí. Tať jest slyšievala mnoho, myslila vhod, málo odpo[28r]číslo strany rukopisuviedala.