po své váze učiniti, aniž žádaj s ním přebývati k jeho libosti; neb při něm není jiného nežli lest a zlost, a mysl jeho jest jedno o nátistciech protivných, a vždy klam mluvie usta jeho.“ A jindeť praví týž Šalomón: „Slyš, synu milý, múdrost a přikázaní mé. Ustanov s dobrými lidmi a s dobrými skutky mysl a úmysl svuoj a rady jich požívaj a nebývaj v uobecenství a v kvasích lidí zlých, protivenstvie snošuj a to tajně jako masa požívaj. Synu milý, kupuj múdrost, kdež múžeš, totíž pro nic neostávaj múdrých a smysl svuoj neprodávaj, totíž pro žádného zlého nezacházej, se sám [chtě]text doplněný editorem zmařiti.“ Jáť tomu rozumiem, žeť se tebe již to vše zřejmě přídrží, to, což jest Šalomón pověděl o takýchžto. Dobřeť sem ješče s koly k tobě nezajel, mohuť, když chci, vytrhnúti z tvého návodu a jinam vuoz smysla svého s svým rozumem obrátiti. Nenavedeš mě, bych tobě dal odjieti smutek svuoj, jenžť jej mám pro svú zmilelíčku zmilelú, volatiť chci, mluvitiť chci, jižť jest čas, jižť jest potřebie. Pravíť mně i každémuž takémuž Tulius, ten pohan, že tu a v ty časy člověk mluviti má, [když k čemu mlčeti nemá aniž se mlčeti hodí.]text doplněný editorem[35]doplněno podle DG III 7 Stój o to, kterak chceš chytře, nezkašleš se mých přímluv a mé kletby a mého hanebného volání, by tobě mnohem více ješče protivnějí bylo mé volánie a mé kletby, a by se tomu divilo i předivilo, proč se tebe nebojím. Ba, škaredé Neščestie, divíš se tomu a tiežeš se mne, proč se tebe nebojím. Proč nebo zač bych se tebe bál? Podobnějíť by bylo, nežli já tebe, by ty se mne bálo; ty s mně vinno, a já tobě nic.

K tomu slyš! Jáť sem člověk, stvoření božie, a ty jsi kaká s obluda; jsemť já vždy lepší nežli ty; stojíť ved psáno: „Zlý člověk, tenť se všeho bojí, a dobrého člověka všickni zlí se lekají.“ Buď pak, bych se tebe měl báti pro tvú moc, jakož pravíš, žeť jest velika, a k tomu věčna; zdali se tebe mám báti pro tu moc, ješto s ji dřiev kdy nad kým mělo, neb pro tu, ještoť jest ješče nepřišla, čili pro tu moc, ješto ji nynie máš? Mám liť se tebe báti pro tu moc, ješto s ji mělo? Tať jest již minula, tať mi uškoditi nemuož. Aneb mám liť se tebe báti pro tu moc, ješto ji snad teprv míti máš a teprv snad příde? Tať jest nejista, ni tobě, ni mně, má liš, tvá liš. Pravíť Aristotileš v svých prvních knihách Peri ermenias: „O budúciech věcech není žádná jistota.“ Než mám liť se tebe báti pro