dobré travičky vonné a jiného kvietie, toť on seče, a co jest bylinie jiného, jakožto bodláčie neb hlohovie nebli jiné nevelmi požitečné a hrubé kořenie, tohoť on nechá. Toť já dobře řéci mohu, že se jest v tom mnohokrát od tebe stalo za mých časuov i nynie se podnes od tebe mnohým děje, že vždy spieše dobrého zamútíš nežli zlého. Ne takť spravedlivě činie, pro něžto sú druzí dobří pravým hořem, pravým zámutkem se Smrti dostali. Já mním, že vy oba spolu držít; neb což ty, Neščestie, počneš jednati, toť Smrt dokoná, a snad ty počátek a Smrt skonání, a já mám za to, že jest to bez snadu. Jistě, Neščestí, mnoho kvaltu činíš, mnoho násilím dobýváš, poně ty se málo Boha bojíš nebo snad nic; a snad ty mníš, by Buoh byl tvým tovařišem, a protož sobě nerozumíš. Cti málo šetříš, téměř tobě nečest jako čest, téměř tobě hanba a stud jako chvála, a já mním sobě na mysli, že ty nevíš, co jest hanba, neb se styděti nechceš. A ty také svého bližnieho poně za nitc nemáš. Á, á, Neščestie, ktož těch třie kusuov do sebe nemá, totíž bázni božie, stud k zlému a milost k svému bližnímu, ten zle na světě přebývá!

Než jakžť jest koli, velmiť mě to od tebe bolí, velmiť sem tebú zamúcen, a viece nežli velmi, že s mě méj té najmilejšie hrdličky, mé převýborné domácie holubičky hanebně zbavilo. A kdy já pak o to s tebú mluvím, tehdy ty mě nenávidíš a hněváš se na mě a rozličnú mi řečí přimlúváš. Znamenie jest toho dobře, že s neslýchalo Aristotileše, jenž v svých knihách O nebi a o světu píše i praví: „Musíť se nehněvati ten a nepřítelem nebyti, jenž stojí, aby slyšal pravdu, a dojda jie sobě proti i smlčeti jie.“ A zdali já sem tobě bez pravdy kdy přimlúval, že se hněváš? Očitě mluvíš proti pravdě a proti Aristotilešovi. Ale já mniem, že ty činíš, jako činie ti, o nichž praví Alexander řka: „Čím se viece kto zlému a nerovnému a tomu, ješto se sám znáti nechce, podkládá, tiemť jest on zase hrubějí, ukrutnějí, hanebnějí.“ Ale slyš mě pak! Zdali, Neščestie, toho nevíš, kto nad kým zle bez viny učiní, buďto pychem nebo mocí neb návodem neb hněvem aneb od sebe samého, a jemu potom toho nenahradí a neodčiní, ten se má velmi dobře na péči jmíti a oči své spředu i szadu na stráži postaviti, ať by se jemu toliká zase nebli větší nechut a nelibost nestala? Čti, škaredé Neščestie, mistra, ještoť píše v třetích knihách O duši a řka: „Malý blud, totížto malé