Neščestie, k tomu dieš, že ty netoliko o sobě nemáš co dobrého praviti, ale vší zlosti, všeho zlého na se tajiti nechceš, sem i tam o sobě rozličně vypravuješ, točíš sebú sem i tam na své řeči, jednak o sobě dobře povíš, jednak hanebně o sobě zmluvíš? Máš na sobě přirození jako třtina; ta sebú sem i tam od větru točí a se nahybuje na vše strany, sama se odievá jako ty řečí svú jednak zeleně, jednak suše, u bahniech ráda roste jako ty mezi zlostmi a mezi zlými a protivnými skutky. Zdali to z nemúdrosti činíš aneb mníš, byť nad tebú nebyl kto jiný mocnější, ať by tě zkázal? Pochybuješ, Neščestie, jistě a mýlíš se, a myšlení své na suchém písku rozsíváš, z něhožto naposledy nic nebude. Než snad mi proto namlúváš o svých zlostech a je vypravuješ chtě, ať bych povolil také tobě v nich a řekl, že dobře činíš a že s dobré, a tě chvále a na tě zře, potom také lidem takéžto protivenstvie činil a zámutky? Já slyším a rozumiem tobě, že ty činíš jako zlé knieže nebli zlý pán; když jest sám zlý a nepočestný aneb zúfalý, rád při sobě na svém dvoře mievá takéž lidi, jakož jest sám, nepoctivý a hanebný. Pakli sú kteří lepších obyčejóv nežli on, ale vždyť o to stojí, aby je po své vuoli navedl. Takýžto pán činí jako jastřáb nebli takýžto pták, ješto jedno honem a lapáním živ jest; když mu děti jeho dospějí, viece jich krmiti nechce, než uhoně jim ztravu někakú i přinesa před ně nětco živého, i tepe to svými křídly a nosem sem i tam jím postrkuje, uče je témuž lapati a témuž násilí, jakož sám jest. Ty mně, Neščestie, též poně činíš; mnoho mi namlúváš, mnoho mi pravíš a jako vesele mi to rozprávíš o své zlosti, zdali by mě v ni umluvilo, bych já po tobě činil. Neučinímť toho zajisté; to, cožť mi se zdá nepravé, tohoť smlčeti nechci; nemni, bychť chtěl v tvé zlosti pochlebovati a řéci, že dobře činíš. Pravíť tobě nadhlas mudřec Tulius, že není na světě nic škodlivějšieho ani co hanebnějšieho nežli lidem k jich zlosti na posilnění sladce a pochlebně mluviti a jich vtom potvrditi, a řka, že jest to pravda z řádu a s cesty svedení a oblúpení všeho rozumu.

Mlč, Neščestie, s tiem a měj to sobě, oč stojíš. Věřímť já dobrému Bohu, žeť mi dá požiti příslovie onoho, ještoť je píše Šalomón a řka: „Synu milý, neposlúchaj člověka zlého, jenžť radí