zvedši, očima jsúc slepa a rukú nemajíc a k tomu němá. Lidé obecní a nerozumnie a hlúpí ji často vidúce zjevně stojíce a neseznavše, co se ta panna znamenává, pravili řkúc: „Pěkný by to obrázek byl, by měl oči a ruce.“ Ale lidé múdří rozumějíc lépe, co se ta panna znamenává, odpověděli zase řkúce: „Tento obrázek jest velmi pěkný, ale by měl oči a ruce, byl by velmi ohyzden a škared.“ Ty, Neščestí, již slyš, kterak s velmi spravedlivo; též li si jako ten obraz? Ved, chceš li býti jako ta panna, jenž Spravedlivost slúla, musíš věru býti slepo, aby sobě nevážilo hledě [na]text doplněný editorem postavu nebo podstatu jednoho člověka mimo druhého, aniž hleděl na sprostnost čie ani na moc čí, by chtěl chudého a sprostného utrhnúti, hledě na jeho sprostnost, a bohatému křivdy pomoci pro jeho čest neb pro jeho moc, než aby nehleděl na žádnú stranu, než vzhuoru na nebe, a byl upřiemen a slep. Máš také býti ty, Neščestie, bezruké, totížto daruov za spravedlivost vzieti ani bráti nemáš, než kto práv, ten buď práv, a kto jest křiv, ten buď křiv. Máš býti němo proti oběma stranoma, žádného proti druhému nevystřiehaje, žádného proti druhému nepopúzuje; ač chceš míti miesto Spravedlnosti, tak již býti mušíš. Ale když si tak spravedlivé, mledlé, Neščestie, kterak pak tiem míníš, to mi pověz, že, když svého úřadu požíváš, k němužsto vysazeno, jakož pravíš, zvlášče, když sečeš lúky svými nechutmi a svým protivenstvím, že vždy spieše utekneš a utekneš svú kosú na dobrého člověka nežli na zlého a jemu viece protivenstvie činíš nežli zlému? Zprav mě toho a nauč mě tomu, ať tomu srozumiem, poněvadž Aristotileš v svých prvních knihách Metafyziky praví, že ti druhé učí, ješto jim příčiny těch věcí, o nichžto rozprávějí, praví; a tudiežť praví, že znamení umění a věděti nětco jest na vypovědění učení.

Poněvadž mi jedno pravíš, prav mi i druhé! Než mnoho mi vypravuješ a mnoho se vydáváš, ale moci své z duovodem vésti neumíš. Nedarmo si sobě přezdělo senosečec v tom úřadě, v němžto svú moc vypravuješ; neb takýž, když seče lúky, cožť jest té