A to slove druhdy dobrý přítel ne proto podlé přirození milosti, ale podlé shledání viery neb dobré vuole od jednoho k druhému. Čtvrtá milost jest mezi tělem a duší, a to také slove milost těla. Neb se čte, že každá duše tak velmi miluje tělo to, v němžto přebývá, že se častokrát s velikú truchlostí a s velikú žalostí a s bolestí odlúčí od těla; a to vědie ti, ješto bývají při skončení lidském, duše vystúpiti chce z těla, že ode všech úduov, ode všech žilek, ode všeho těla odpuščení béře tak, že žádného kúta ani žádného článku u člověka neb i u hovada není, by se duše tomu neopověděla, chtiec a muséci vystúpiti. A to bychom tobě dobře plnějí a lépe pověděli, když by čas toho a příčina která byla.

Ale slyš o prvním, žeť to vieme, žeť ta tvá tobě milá nebylať jest ani máti, ani otec, ani sestra, ani teta, ani která přirozená přítelkyně, pro niž by se z téj přirozenéj milosti tak těžko činil, jakož od tebe slyšíme. O druhém vieme, žeť jest nebyla ani k manželství, ani k takémuž stavu tobě zjednána, ještoť by tobě byla která příčina o které milosti neb o kterém túžení. O třetím řéci muožem a tomu tak rozumíme, žeť jest nebyla ani také který tvuoj přítel dobrý, ješto by řéci mohl, by jeho v čem byl shledal anebo nalezl, ješto by ku přiezni kaké tak podobno bylo, jakož vykládáš; leč jest co bylo mezi tebú a mezi ní z obyčeje a někaké zvláštnosti, jakož to bývá mezi takými, ješto k