mluvíš, a my s tebú milost znamenitú učinili? Z těch všech daróv, ješto je máš od Boha k lidem i k svému, rozumu svého včas požívati a smyslem svým netočiti [máš]text doplněný editorem, jakož s o tom čítal v Polykratovi, dlúho nás na všech kusiech prázden budeš bývati. Nedaj na sobě shledati slova onoho mudrce Plato, ješto jest pověděl a řka: „Kromě zlých a nesmyslných lidí jest jich svá zlá vóle“. Neb jako ryba u vodě bývá svázána a uvázána udicí, že sobě pomoci nemóže, tak člověk, požívaje své zlé vóle, jest svázán a obklíčen tú zlú vólí, že sebe volen ani mocen býti nemóž. Nech své zlé vóle, totížto svého zlého úmysla, ješto s sobě umyslil. Neb tvé choti, ještoť sme tě jie zbavili, a té tvé jisté, té najíti móžeš, ale hleděti budeš na to, když my druhými ne o ty jich utěšené, ale o jich všecku čest svěckú jimi trhnem a jimi pevně z jich úmyslóv hnem, takže jim se zase pro jich hlúpost k jich stavóm a k jich úmyslóm do jich smrti navrátiti se nedáme. Pravíť mudřec Boecius o těch tak: „Štěstie ty, ješto zklamati chce, mieváť s nimi veselé a přívětivé hostajenstvie, a když s nimi na najvyššie přiezen zajde, tehdy jich nechá a jich ostane.“ A Polykratus mudřec praví rozumně a řka: „Štěstie světské činí právě těm svým, jako činí macecha pastořatóm.“ Když s nimi v najvyšší přiezen vzejde a oni se jím ubezpečie, tehdy je od sebe ukrutně odstrčí; a jakož se bylo vesele a přieznivě ukázalo, tak se potom hrubě, hněvivě se vším protivenstvím zase postaví,