býti chován, než jako příštie a budúcie zlé hanebně a zle býti zahnán?“ A zda ty mníš, bychom tobě v tom chtěli seděti, aby ty, jsa pod námi a již v našie porucě, i chtěl se nám tak šeredně protiviti? Chovaj kóže, chovaj ocasu, chovaj se psa!

Věz to tehdy, žeť toho ukrátiti chcem a tobě to již nadhlas pověděti, že to, což sme nad tebú a proti tobě učinili neb nad kým co činíme, žeť sme právě učinili a dobře, a netolik tobě nad tebú, ale kady se obrátíme na světě, svú moc na vše strany ukazujem a památku po sobě ostavujem. Čti mudrcova onoho skládanie, jemuž jmě Faliscenes; tenť praví: „Nic tak mocného na světě, tak podlé sbožie jako podlé síly, byť někdy pótky aneb někdy škody někaké nemělo od protivností světa.“ A co sú protivnosti světa? Jedno my, Neštěstie, jenž sme Bohem samým vydáni rozličné lidi rozličnými protivnostmi je potkati, onoho dnes, onoho zajtra, onoho jmem v svú moc, onoho za chvíli popustíme. Na to sme my vydáni, abychom ani člověka řádu vysokého, ciesaře, krále, kniežata, markrabie, hrabie, anižto řádu nižšieho, šlechtilé šlechtice, rytieře, panoše, vládyky, anižto řádu najnižšieho, měšťany, sedláky, takež v duchovniem stavu jako v svěckém, ani řádu pohlavie ženského nepoostavili bez našie památky, a netoliko na lidech moc svú ukázali, ale druhdy i na němém hovadu a nad němými zvieřaty moc svú ukazujem. Aniž my koho ctímy pro vysoký, urozený rod, aniž my minem koho pro jeho hlubokých smyslóv uměnie, aniž my se lekámy kterého reka, aniž my se stydíme kterého mudrce,