sme dobře nad tebú učinili. Nečiň, jako činí ti, ješto nemají řeči prostrané, jenž šmatlaví slovú, o nichž praví Symachus, ten mistr pohanský, že od přirozenie ti lidé rádi mnoho mluvie, řka, že rádi proto mluvie, [že]text doplněný editorem v téj řeči šmatlavé sami k sobě libost mají. Ach, toť bychom s tebú ani s takýmiž neradi pod jednú střechú a v jednom domu dlúho přebývali, ano to Pytagoras radí, aby se těch [lidí]text doplněný editorem každý choval a takýchžto, ktož kde muože, s nimi v jednom domu nebýval. A pakli mlčeti vždy již nechceš a mlčeti již netbáš, šmětli neb právě mluv, lib se řeč naše neb nelib, slyš neb neslyš, tak tě vždy přirovnáme k téj modle a k téj soše, ješto ji sobě kázal byl učiniti Nadobochodonozor král, o němž se píše, že byl učinil modlu jednu jako sochu nebo jako slúp někaký vzhuoru postavený. Téj modle král ten byl kázal učiniti hlavu zlatú s hrdlem, ale prsi a ruce byl kázal zdělati stříbrné; břich a ledvie, toť jest byl kázal vzdělati mosazné; nohy, totížto svrchnie strana, stehně, ty kázal učiniti železné, ale dolů dále z podkolenie až do chodidl byli jsú jedni údové olovění a druzí hlinění. Tak tě také k té modle přirovnati musíme: neb v prvních svých časuov zmladu byl jsi [s]text doplněný editorem zlatú hlavú, totížto z dobrým rozumem a s zlatýma očima, že s byl ve všech věcech opatrnen a při smysle, při studu a při věrnosti jako zlato. Potom s byl prsoma a rukama stříbrný, totížto že s se pohoršoval a mdel a se zapomínal v těch kusiech, v nichžto se dřieve vždy mieval při sobě. Potom si byl břichem a ledvími mosazný, totížto jakož mosaz se všeho přijme, kdež ji pohladí, tak s ty se přijal všech světských marností, a jakož mosaz se ohlásí, když v ni čím udeří, tak s ty se tajiti nemohl v svých marných činech. Potom si byl svými stehny železný, totíž jako železo jest těžko a se samo jí, když zerzavie, tak s ty nynie těžek nám, a netoliko nám, ale i sobě sám; sám se jeda od sebe sám rzí zahyneš, svým zlým úmyslem. A tak jakož ta modla byla sprvu z dobré věci učiněna a potom dálež dálež vždy z horší dodělána, tak s ty také sprvu byl podoben k mnoho dobrému, ale již čím dále doluov, tiem vždy tobě ubývá. Než ješče sme postavili jeden kus téj modly, až doluov do země hliněných a olověných noh, totížto křehké, jako hrncový a hliněný střep před kamenem, a olověné, totíž měkké a povolné a ohnuté ke všemu pokušení; v tom jsme tě ješče tak daleko neshlédali, pro něžto tebe tiem haněti nechcem.