odlučováše syny Adamovy, ustavil meze lidské podlé čísla synóv Israhelových. CantDt32,9 Diel ale hospodinóv lid jeho, Jákob obrv dědiny jeho. CantDt32,10 Nalezl jeho v zemi pustéj, na miestě hrozném a púhléj púšči. Okolo vodil jeho a učil a střiehl jako zřiedlnice oka svého. CantDt32,11 Jako orlice vznucuje k létaní ptáčátka svá a nad nimi poletujíc, zprostřel křídle svoji i podjal je i nosil na ramenú svú. CantDt32,12 Hospodin sám vódce jich byl a nebieše s ním bóh jiný. CantDt32,13 Ustavil jeho na vysokú zemi, aby jedl ovoce polské, aby zsál med z opoky a olej z skály tvrdéj, CantDt32,14 máslo z hovada a mléko z ovec z sádlem beraním a škopcovým synóv bazanských a kozly s jádrem pšeničným a krev hroznovú, aby pili přěčistú. CantDt32,15 Roztlustěl jest milý a vzbočil sě, roztlustěl, roztučněl, rozšířěl. Odstúpil boha, učinitele svého, i odšel od boha, uzdravitele svého. CantDt32,16 Zbudili jeho v boziech cizích a v mrzkostech svých k hněvu jeho zbudili. CantDt32,17 Obětovali črtóm, ale ne bohu, božcóm, jichž nevědiechu. Noví a črství přišli, jimž sě nemodlili otci jich. CantDt32,18 Boha, jenž tě urodil, odstúpil si a zapomanul si boha, stvořitele tvého. CantDt32,19 Živ hospodin a k hněvu zbuzen jest, nebo zbudili jeho synové [jeho]text doplněný editorem[1612]jeho] sui lat. a dcery. CantDt32,20 I vece: „Skryji obličej mój od nich i znamenám poslednie jich, přirozenie a pokolenie [vedě]text doplněný editorem[1614]vedě] enim lat. odvrácené jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oni [mě]text doplněný editorem[1615]mě] me lat. vzbudili v něm, jenž nenie bóh, i vzdrážnili v ješitnosti svéj. A jáz vzbuzi jě v něm, jenž nenie lid, a u vlasti bláznivé vzdráždím je. CantDt32,22 Oheň zažžen jest v rydání mém i vzhoří až do pekelného poslednieho. I zežře zemi s zárodky jeho a hornie základy sežže. CantDt32,23 Sberu na ně zlé a šípy mé naplním v nich. CantDt32,24 Zhynú hladem a slepcú je ptáci