šíš vlasti. CantHab3,13 Vyšel si na spasenie lidu tvého, na spasenie s umazancem tvým. Udeřil si hlavu z domu nemilostivého, obnažil si základ jeho až do hrdla. CantHab3,14 Klel si žezly jeho, hlavu bojijícím jich, jdúcím jako vicher na roztracenie nás . Veselé jich jako jeho, jenž sežře chudého v tajně. CantHab3,15 Cěstu učinil si u moři koňóm tvým, u blátě vód mnohých. CantHab3,16 Slyšiech i smúti sě břich mój, od hlasu ztřásla sě rty má. Vendi hnis v kosti mé a pode mnú zhemži, ať odpočinu v den zamúcenie a vzendu k lidu opásanému mému . CantHab3,17 Fík vedě nezektve a nebude zárodka u vinnicích. Selže dielo olivné a země nepřinesú pokrmu. Odřezáno bude z ovčince bravě a nebude hovada v jeslech. CantHab3,18 Jáz ale v hospodinu vzveselím a vzraduji sě [ v hospodinu ]text doplněný editorem[1597] v hospodinu] in Deo lat., in Domino var. v Ježúši mém. CantHab3,19 Bóh hospodin síla má i položí nohy mé jako je lenie. A na výsosti mé přivede mě, vítěz v chvalách zpievajícieho. Chvála otci…
Chvála Mojžieše
Tuto chválu zpieval Mojžieš a kázal po sobě vésti Židy v chválu boží, když chtěl umřieti, takto řka:
CantDt32,1 Slyšte, nebesa, co budu mluviti , poslúchaj země slova úst mých. CantDt32,2 Prorosti ve dšči učenie mé, plov jako rosa výmluva má, jako přieval na zelinu a jako krópě na trávu, CantDt32,3 nebo jmě hospodinovo budu vzývati. Dajte velebnost bohu našemu. CantDt32,4 Boží svrchovaní sú skutci a všěckny cěsty jeho súdové. Bóh věrný a beze všiej nespravedlnosti, věrný a pravý. CantDt32,5 Shřěšili jemu a ne synové jeho v hnisu, pokolenie křivé a neodvrácené. CantDt32,6 I to li vracuješ [ hospodinu ]text doplněný editorem[1602] hospodinu] Domino lat., lide bláznivý a nemúdrý? Či on ne otec jest tvój, jenž ujal i učinil tě i stvořil tě? CantDt32,7 Pomni dni staré, mysli pokolenie vláščí. Otěž otce tvého a zvěstuje tobě, věčích tvých a povědie tobě. CantDt32,8 Když děléše Vrchní vlasti, když odlu
