pohříží.
[2985] Jakžto pravie, zlato v peci
zkušuje se, musí žéci,
takéž viera v núzi svietí,
potřebenstvie již roznietí.
Ach, pohřiechu, již se skrývá,
[2990] řiedko mezi námi bývá.
Tato pověst dá to znáti,
račiž jedno poslúchati.
Byl měštěnín jeden také,
maje úřady jinaké
[2995] ctného krále u jednoho,
jenžto zbožie i cti mějieše mnoho.
Měštěnín byl králóv strójce,
rytieř pak v bojích ostójce,
ten v mladosti ještě ktvieše
[3000] a měštěnín již stár bieše.
Slyš, co peská závist skuti.
Jakžto právě jiskra jsúci
závistivými usty zdutá,
jiskřéci bolestí, krutá
[3005] závist rytieře sušieše
pro tu čest, již stařec mějieše.
Královu uchu často šeptáše,
osočiti starce žádáše
a řka: „Králi, z tvé milosti
[3010] již sem toho tajil dosti.
Tobě onen kmet odutý
nenie pastýř, než vlk litý.
Krádež bohatí starostu,
pokladové krádežem rostú.
[3015] Což koli má sbožie svého,
to jemu přišlo z platu tvého.
Tu řeč svú rukú opravi,
jeho krádež bojem zpravi.“
Sedáním se pravda zrači,
[3020] ta řeč starce jako omráči
a haňba jej velmi smúti.
Viece jej mdlý věk zarmúti,
pro starost jej sotně vidí.
Ctný kmet tú se řečí stydí.
[3025] Právo jemu popře toho,
aby měl miesto sebe někoho,
buď přietele, neb jiného,
jenž by sedal s vrahem jeho.
Žádná milost tu nebyla,
[3030] jenž by ho sedánie zbavila.
Sedadlníka ptáti poče,
mezi přáteli se toče,
nenaleze tu jednoho,
jenž by podstúpil onoho.
Dum fortuna tonat, fugitivos terret amicos,cizojazyčný text
et quis amat, quis non, sola procellacizojazyčný text docet.cizojazyčný text
Nam refugit viso turbine falsus amor.cizojazyčný text
[3035] Lstivá milost se netrudí,
vidúci núzi, preč se pudí,
neb když příhoda postraší,
brzy velmi přiezen rozplaší.
Dá příhoda znáti tobě
[3040] přiezen i nepřiezen v smutné době.
Hledav, domóv se navráti,
stuol k večeři poče jeho zváti,
smúceného měštěnína.
A mezi tiem noc jediná
[3045] tomu sedání pracnému.
Stařec steskna srdci svému,
až i k zemi vrže sebú,
zkvieli, myslíci tu žalobu,
a řka: „Jich sem přiezni dobyl
[3050] a v radosti s nimi pobyl
zaslúžením těžkým dosti
dlúhým časem. Těch milostí
zbaví mě krátká hodina.
Která k nim jest moje vina?
