[2105] radujeť se štěstí tvému,
pověda druh druhu všady,
plodieť tvú čest onady.
Pakli moji radu mineš,
sám v své pýše vždy zahyneš.
[2110] Kdasi kuoň pyšný tečieše,
na kterémž kropieř z dekem bieše,
sedlo, uzda stkvúcie také,
jíž dražšieho viec nikake.
Vše oděnie zlatem hoří,
[2115] ješto bieše na tom oři.
Oslík střete koně toho
v uličce přetěsné mnoho,
jehož trudieše hrozné břímě.
Dielem těžkým jde jako dřiemě,
[2120] tak jemu cestu zavře sebú.
Skřiče kuoň na osla zlobú,
poče řéci, pod ním stana:
„Psotníče, střetáš svého pána.
Sotně s hoden mé milosti
[2125] pro vinu také hrdosti.
Já sem byl dóstojen toho,
abych v té cestě nestřetl koho.“
Oslík těch hróz neposlechna,
onu hrózu jako oddechna,
[2130] bezpečněji on strach minu,
zatkav uši, preč sebú šinu.
Koně toho přemnožena
zahyne čest přemožena.
Na běhu se kuoň přesadi,
[2135] tož jeho té cti i odsadi.
Sedla, uzdy jeho zbavichu,
kropieř, dek s něho složichu.
Kuože mu k kostem přisvadne,
těžký vóz na však den táhne.
[2140] Libivost mu chrbet obostři.
Tam k němu blíže přijda
oslík, jeho biedu vida,
smie klam, smiech z něho činiti
a takto jemu mluviti:
[2145] „Tovařiško, pověz mi to,
kde jest sedlo lšťavé skryto?
Kde jest uzda krásná tvoje?
Proč jsi v libivosti stoje?
Proč zaběhla stkvost oděnie,
[2150] jiež již na tvém těle nenie?
Proč taká se žalost stele,
proč odplula pýcha velé?
Pomsti strasti oné pýchy,
aby do smrti ostal lichý.
[2155] Nic na světě věčno nenie,
život, krása ni stavenie.
Moc, čest již v povětří plavá,
všecko hyne podlé svého práva.
Kuoň dlúho živ přebývá
[2160] a vždy té biedy požívá.
Nauč se ctíti také
menšie tovařišky všaké.
Kudyž koli budeš chodě,
tvój život mi buď smiech plodě.“
[2165] Nevěř zboží velikému,
buď vždy mocen smyslu svému.
Nadějí mocného statka
nepotupuj chudého nebožátka.
Kdyžť jest vrtko zbožie všaké,
[2170] móžeš býti huben také.
O netopýři. Kapitola XLIII.
Slušie viece přieti tomu,
příbuznější jsi ty komu.
Máš známého milovati,
jehož od mladosti měl si znáti,
