Proč se na ten skutek táhneš,
jehož svým smyslem nedosáhneš?
Proto béřeš časté škody
[2045] i upadáš v strastné příhody.
Jenž chce smysla viece mieti,
nežli jeho móže dosieci,
sám se svým bláznovstvím vieže
i béře škodu tudieže.
[2050] Stává se jakožto lvovi kdesi,
jenž pro hlad své vzdrastil vlasy,
po poli sem i tam běha,
svého zisku všudy střeha,
aby se jemu co zočilo,
[2055] ješto by jej nasytilo.
Onžť kuoň jie trávu, chodě
po lúce, zde i onde brodě.
Uzřev jeho, k němu poteče
a to bieše jeho péče,
[2060] aby mohl mieti krmi v koni.
Přiběh hlavy jemu pokloni,
řka: „Dobrý den bratru mieti.
Tobě, mój bratře, jest věděti,
žeť sem lékař velmi umný,
[2065] ke všem ranám i rozomný.
V tovařiství s tebú chodě,
chciť to mieti v svém próvodě.“
Kuoň pochlebi řeči jeho,
řka: „Neběhám spolku tvého.“
[2070] Kuoň lest lvovu znáti poče,
bieše myslí sem tam toče,
čím by mohl dojíti toho,
aby mohl zbýti cti onoho.
Polékl jemu též teneto,
[2075] řka: „Ptal sem se dávno na to.
Žádně s mi přišel i libě,
již bych tě byl dávno snúbě,
o němžto sem dlúho chodil,
toho mi jest již čas dohodil.
[2080] Že mi jest trn ranil nohu,
protož tak silně nemohu.
Proši tebe, zbav mě toho.“
Uslyšav řeč lev onoho,
skloni svú hlavu ubohú,
[2085] kuoň jej pařil v čelo nohú,
silnú ránu jemu vzbudi,
až mu vztrnuchu všecky údy.
Sotně ztrnost ona minu,
sotně mu síla připlynu,
[2090] sotně šíjí vzhóru vztěži,
uzře, ano vrah pryč běží.
Sám se poče lev v něm klásti:
„Správně pro zlost trpím strasti,
neb já, mieru líce maje,
[2095] bych na družce osidlo tkaje.“
Quod non es, non esse velis, quod tu es, fasse videris.cizojazyčný text
Est male, quod non est, qui negat, quod est.cizojazyčný text
Jímžto nejsi, tiem nebývaj,
a jímž jsi, týmž se vzývaj.
Velmi zle jest, jímžto nenie,
jenž pří svého přirozenie.
O koni a o oslu. Kapitola XLII.
[2100] Poslúchajž snažně toho:
Když chuzšieho uzříš koho,
neprohrdaj jím nikoli,
chceš li jej mieti po své vóli.
Když si ochoten k sprostnému,
