modrou po povětří, červenou po ohni a po zemi brunátnou.“
Mládenec: „Jak pak to přichází, že v létě jsou studnice vody studené a v zimě teplé?“ Mistr: „V zimě se zavře zem, že horkost z ní vyjíti nemůže, a proto jsou v zimě vody teplé a vlažné, nebo z země tekou. V létě jest zem studená, a proto také jsou pramenové studení.“
Mládenec: „Proč jest z jedné studnice zdravější voda než z druhé?“ Mistr: „Děje se to timto spůsobem, že červí zlí a jedovatí, též i hadové, leží pod zemí u vody, a tak od těch červův a hadů bývá voda jedovatá a nezdravá. Pakli teče zdaleka skrze kameničko, bývá zdravější k pití nežli jiná.“
Mládenec: „Proč jest moře slané?“ Mistr: „Nebo leží pravě proti slunci a vaří se ustavičně, a tak bývá slané.“
Mládenec: „Odkuď přicházívá rosa a mráz?“ Mistr: „Když je horkost v povětří a když studenost vyjde z země, tehdy spadá rosa lehká na zem a bývá z té studenosti mráz. Pakliť je na zemi teplo, tehdy bývá na zemi toliko rosa.“
Mládenec: „Odkuď přicházívá tma ve dne?“ Mistr: „Když se trefí, že jest Měsíc právě mezi Sluncem a Zemí, tehdy překaží Měsíc Slunci, že nemuž světlosti míti, a ta tma bývá ve dne, dokudž Měsíc nemine Slunce.“
Mládenec: „Všech mistrů mistře, pověz mi, proč jsou někteří lidé kratší a druhý dlouzí, někteří moudří a někteří nemoudří?“ Mistr: „To přicházívá od přirození. Když se dvá sejmou dobrého přirození a zmohou se pitím a jedením, co od nich plodu jde neb přijde v ten čas, to musí churavé býti. Jako přilíšný hnůj umoří zem, že nemuž dáti dobrýho a zdárnýho plodu, tak přilíšné pití a jedení zohaví každé přirození.“
Mládenec: „V kolika dnech stvořeno bude dítě v mateřiným životě?“ Mistr: „Tato věc jest v božím tajemství a nesluší to žádnýmu člověku praviti.“
Mládenec: „Kterak jest mozek stvořen v člověku?“ Mistr: „Ten jest na tré rozdělen. Když částka jeho stojí pravě, tehdy je zdrav, a když je zacpaný, tehdy spůsobí bolest.“
Mládenec: „Proč rostou lidem vlasy?“ Mistr: „Od pary, jenž jde od žáludka.“
Mládenec: „Proč rostou nechty?“ Mistr: „Od rosy, kteráž jde od srdce.“
