některé léta běží před Sluncem a jiného léta po Slunci. Toho léta, když Venuše běží před Sluncem, slove Dennice, a když běží po Slunci, tehdy slově Zvířetedlnice.“

Mládenec: „Tedy jest vše jedna hvězda, Dennice i Zvířetedlnice?“ Mistr: „Ano, jest. Pátý planet jest Mars neb Smrtonoš. Jest k Denici tak podoben, že se s těžkém rozeznati může. Některé kníhy praví, když ta hvězda vysoko běží na nebi, že ji ráno viděti před sluncem a u večer po slunci. Šestý planet Mercurius neb Dobropán, ten běží sedm lét, než svůj běh naplní. O té hvězdě praví mistří, že vládne moudrosti. Sedmá hvězda jest Jupiter neb Králomoc, ta má svůj běh ve dvanácti létech a běží po Saturnovi neb Hladolétovi nejvejše.“

Mládenec: „Kterak jsou planety veliké?“ Mistr: „Hvězdáří praví, že Měsíc jest tak veliký jako veškerén svět od moře až do moře. Slunce pak že dvakrát jest tak velké jako Měsíc. A každá pláneta, totiž hvězda, jest dvakrát větší nežli Slunce.“

Mládenec: „Proč se nám zdají tak malé hvězdy?“ Mistr: „Hvězdy jsou samé v sobě velmi veliké, ale pro samou výsost od Země do nebe zdají se nám přilíš maličké, neb kdyby Slunce bylo tak vysoko jako hvězdy, zdálo by se nám malé jako hvězdy.“

Mládenec: „Jakého jsou přirození hvězdy?“ Mistr: „Hvězdy jsou ze čtyr živlův a znamenají, že všecky duše, ježto přicházejí od Boha všemohoucího na tento svět, a on jest nad všemi hvězdami, a podle které hvězdy nejblíž duše zstupuje dolu, z té hvězdy vezme náturu, to jest přirození.“

Mládenec: „Kterak to přichází?“ Mistr: „Některé hvězdy jsou studeného přirození, některé horkého, některé mokrého a některé suchého, tak každý člověk. Kdo jest studeného přirození, ten rád mlčí a jest nevěrný. A kdož jest studeného a mokrého přirození, ten mnoho mluví, rád lže, rád odpovídá v prosbách. Kteří pak sou horkého a suchého přirození, ti jsou náhli a udatní a mají rádi mnoho žen. Kteří jsou horkého a mokrého přirození, ti jsou nejlepšího přirození a jsou štědří, věrní