zemí, učiní se tak silné, až kameníčko tisknou v hromadu, a tak plavci, slyšíce ten hřmot, mnějí, že psi štěkájí, ano kamení pod vodou se tepe.“

Mládenec: „Odkud zima pochází?“ Mistr: „Jako horkost pochází od ohně, tak zima pochází od vody, a když nám slunce jest blíž, tehdy máme horko, a když jest od nás daleko, tedy máme zimu. A od těch věcí dělí se na dvé rok. V zimu a v léto.“

Mládenec: „Kterak jest slunce v létě tak blízko a v zimě tak daleko? Kterak to přichází, že jest v létě den dlouhý a v zimě krátký?“ Mistr: „Tento svět jest právě okrouhlý a my jsme prostřed něho, a když jde slunce právě nad námi, tehdy je nejdéle vidáme, a proto jest v létě den dlouhý. Ale v zimě běží slunce nejníže a nám se zdá, že nám na bok běží, a tehdy brzo vchází pod zemi, že ho dlouho nevidíme, a protož jest v zimě den krátký.“

Mládenec: „Od čeho máme noc?“ Mistr: „Když slunce jest nad zemí, tehdy tmy nemohou býti, a když slunce mine pod zemi, tehdy jsou tmy.“

Mládenec: „Kterak jest to, že slunce běží na straně?“ Mistr: „Pověděl sem, že nebe jest okrouhlé jako koule a na něm jdou hvězdy, slunce jinou cestou, a když slunce běží po straně, tehdy hvězdy běží upřímo, nebo kdyby jednu cestu běžely, překážely by sobě a všeckno by se pokazilo a nemohlo by se nic roditi, ani lidé, ani obilí, ani které stvoření.“

Mládenec: „Proč to Bůh tak daleko rozdělil?“ Mistr: „Jak jest daleko od měsíce až sem na zem, tak jest třikrát daleko od slunce až do hvězd, a proto hvězdy mají největší moc, neb jsou nejblíšší nebe.“

Mládenec: „Pověz mi o planetách.“ Mistr: „Kolik máme dnův do týhodne, tolik máme planet větších, mezi nimiž Slunce a Měsíc slouží nám nejvíce. A jiných pět běží vysoko na nebi, mezi nimiž jeden slove Saturnus neb Hladolet a běží tak vysoko, že teprv v třidceti lét svůj běh dokoná. Druhá planeta Venus, a tomu my říkame Dennice.“

Mládenec: „Kterak můž jedna hvězda býti Dennicí i Zvířetedlnicí?“ Mistr: „Některé kníhy praví, že ta hvězda některé