že kdyby jedna hvězda zpadla, zakryla by hned všecken svět, ale když se to vidí, bývá suchost na zemi a v oblacích veliké potejkání větrův v povětří, a tehdáž se oheň nesměšuje s povětřím, a když se oheň obrátí v povětří, tehdy střelí sebou dolu pod hvězdy. Lidé se pak domnívají, že hvězdy padají.“

Mládenec: „Kterak to bývá, že v letě tepou kroupy, a v zimě nic?“ Mistr: „V letě jest slunce silné, a v zimě mdlé, a tak táhne vláhu a mlhu k sobě, a když povětří stupuje, přijde mrzce v kroupy, nebo slunce jest v létě nás blíž, ale v zimě od nás vzdálené, a proto též krátší den.“

Mládenec: „Odkuď pochází hromobití?“ Mistr: „Když to čtyry větrové, vejdouce z moře, silně se potkají v povětří a bývá to potkání tak veliké a silné, že se oheň obvine v oblak, když se to srazí, tehdy se rozedře a třeskne, až i lidé uslyší a oheň v povětří spatrují.“

Mládenec: „Odkud přichází sníh?“ Mistr: „Pára když vzejde zhůru v povětří, tehdy tepe ji studený vítr, až bude hustá, avšak již z toho nemohou býti kroupy, neb tu není mlhy. A tak sníh dolu padá studený, pakli zem teplá jest, tehdy se rozplýne.“

Mládenec: „Kterak dešť přicházívá?“ Mistr: „Když se zemská pára s mlhou potká, to nemůž zmrznouti na sníh, ale níž zpadává dolu a promění se v dešť.“

Mládenec: „Proč krvavý dešť prší?“ Mistr: „Slunce když pustí papršlek v červené bahno, tehdy táhne tu rosu, a když vejde v povětří, shoří od povětří a bude dešť červený jako krev.“

Mládenec: „Proč červy prší s deštěm?“ Mistr: „To se nikdež nestává, jedině podle bahen Červeného moře, když slunce svou mocí svítí v bahno a když počne zlou mlhou hráti, tehdy táhne horkost tak velmi k sobě, že malé červy a žaby k sobě zdvíhá v povětří, ale toho báhna neb páry povětří nemůže dlouho držeti, a tak musí zase brzo dolu zpadnouti.“

Mládenec: „Co jest duha?“ Mistr: „Horkost a rosa když jde vzhůru od země, tehdy se smíší v povětří a z toho jde oblak často za sluncem nebo po boku a tak tim oblak promění po čtyrech živlích. Zelenou barvu má po vodě,