lékařství, od něhož by mohl živ býti. Tedy anjel ulomil větev v ráji, i dal mu ji, řka: „Nesiž ji otci svému, vetkni mu ji v hlavách, když ta větev ponese ovotce, tehdy otec tvůj zdrav bude.“ A když se syn zase vrátil, již Adam umřel, však naplnil anjelovo přikázaní a vtekl mu ji v hlavách a z té větve vyrostlo dřevo, z něhož jest byl sv. kříž učiněn a od něhož jest Adam uzdraven, a potom všeckno křesťanstvo.“

Mládenec: „Co znamená lebka, kteroužto pod noháma Božím umučení malují?“ Mistr: „Šalomoun jednoho času jel jest na pole pro kratochvíl i uzřel jednoho člověka, an vyvoral Adamovou hlavu. Poznav ji, zdvíhl a řekl: „Budiž pochváleno od Boha i ode mě.“ Přiložil ji k srdcí svému a políbiv ji i povrže ji před sebou a strčiv ji nohou i vetce: „Buď proklatá na věky.“ A vzav ji, opět ji chválil jako i prve a, vrže ni na zem, strčil nohou i počne ji klíti jako i prve, a zdvíhše ji, opět políbiv, chválil ji jako i prve, a tak ji chválil a klel po třikrát. I vzav ji, nesl do Jeruzaléma a vložil ji v rozsedlý kámen. A potom po mnoha stech létech v tu rozsedlinu byl jest kříž boží vstrčen, na němž Pán Kristus za nás umřel. A tehdáž Adam jest uzdraven, i všecko křesťanstvo.“

Mládenec: „Co jest tim minil, že ji třikrát chválil a třikrát klel?“ Mistr: „To, že jsme všickni od něho pošli a že jsme pro něho v boží hněv upadli.“

Mládenec: „Pověz mi o přirození vody.“ Mistr: „Voda má troje přirození a slově natibilis, labilis, potabilis, to jest, že v ní plaveme a že teče a ji požíváme neb píjeme. Ale moře má přirození podle měsíce. Když měsíc roste, tehdy roste také moře, a když měsíc ubývá, tehdy i moře ubývá.“

Mládenec: „Kterak to přichází?“ Mistr: „V moře jsou dvě převeliké hory a v ních dveře aneb vrata velké a široké. Když pak se voda zdvíhne ze dna, tehdy moře velmi vyjde z svýho břehu. Tak potom stojí sedm dní.“

Mládenec: „Odkud přichází vítr?“ Mistr: „Velicí větrové jsou čtyří. Ti slovou kardináles a od nich pocházejí čtyří větrové, ti slovou kolateráles. Když se ti potýkají, tak se rozmnoží, že se