Mládenec: „Proč se nám zdají tak malé hvězdy?“ Mistr: „Hvězdy jsou samé v sobě velmi veliké, ale pro samou výsost od Země do nebe zdají se nám přilíš maličké, neb kdyby Slunce bylo tak vysoko jako hvězdy, zdálo by se nám malé jako hvězdy.“

Mládenec: „Jakého jsou přirození hvězdy?“ Mistr: „Hvězdy jsou ze čtyr živlův a znamenají, že všecky duše, ježto přicházejí od Boha všemohoucího na tento svět, a on jest nad všemi hvězdami, a podle které hvězdy nejblíž duše zstupuje dolu, z té hvězdy vezme náturu, to jest přirození.“

Mládenec: „Kterak to přichází?“ Mistr: „Některé hvězdy jsou studeného přirození, některé horkého, některé mokrého a některé suchého, tak každý člověk. Kdo jest studeného přirození, ten rád mlčí a jest nevěrný. A kdož jest studeného a mokrého přirození, ten mnoho mluví, rád lže, rád odpovídá v prosbách. Kteří pak sou horkého a suchého přirození, ti jsou náhli a udatní a mají rádi mnoho žen. Kteří jsou horkého a mokrého přirození, ti jsou nejlepšího přirození a jsou štědří, věrní a ustaviční v milosti a také jsou milí lidem a jsou tíší a pokorní. A protož nám praví pohanské kníhy, že Venus vládne milosti, neb jest mokrého a horkého přirození. A tak praví Písmo, že ta hvězda, jenž sluje Mars, to jest Smrtonoš, ta vládne válku, nebo jest horkého a suchého přirození, a protož napomáhá k hněvu a krve prolevání.“

Mládenec: „Poněvádž jest Měsíc nejmenší planeta mezi jinými a nejblíže od Země, kterak to přichazí, že lidé berou rozum od Měsíce?“ Mistr: „Nebeská přirození jest tak silné, že přemáhá zemské. A také jsem tobě pověděl, že jest Měsíc tak veliký jako všechen svět a bere světlost od Slunce, a protož není div, že moře i lidé i všechen svět známenán jest po Měsíci, neb jest stvořen ze čtyr živlův a svým vléváním působí časem dobré i zlé.“

Mládenec: „Kterak to přichází, že Měsíce přibývá i ubývá?“ Mistr: „Když jsou planéty stvořené, tehdy Měsíc mnoho vzal země a vody, a proto nemá přirozené světlosti, jenom co vezme od Slunce, a když jest daleko od Slunce, tehdy