bývá, ze všeho těla a ze všech ouduov se zbírá. A tak, jakž podobenství, tak také i čerstvost, i mdloba rodičův do plodu se vylívá; totižto že z semene čerstvého, silného silný a čerstvý, z mdlého pak a neduživého také mdlý a neduživý plod pochází. A odtavad i při plodu často se nacházejí neduhové aneb nedostatci těla, kteréž při rodičích byli. A od nich k nim přešedše, v ně vliti jsou. Ale pospíším k vypravování působení plodu.

Rozdíl II.

O smíšení obojího pohlaví semene a jeho podstatě formy a spůsobu

Aristoteles postavuje se na odpor Galenovi v tom, nebo toho dopustiti nechce, aby materie plodu byla semeno ženy, ale to ukazuje, že materie plodu jest krev z flusu čtyřnedělního pocházející. Kterážto nic jiného není, než (podlé přirození jejího mluvíc) z třeti záživnosti pozůstalá nečitota a kal, každého měsíce sebraná a potom vypulerovaná. Ten jest smysl Aristotelesův, k kterémuž Galenus nepřistupuje; to jistými příčinami dovodí, že materie plodu jest semeno muže a semeno ženy spolu spojené. A ačkoliv semeno mužské jest horčejší a tlustší, semeno pak ženy vlhčejší a studenější. A pro tu příčinu praví semeno bejti jako nějakou živnost mužského semene.

Když tehdy matka přijala již semena spojená, nejprvé horkost matky, jakožto horkost pece, pomalu spékající se, působí mázdru, jakožto nátvrdou škořepinku neb hladkou kůrku vokolo semene. Nebo mázdřička ta obaluje semeno, které vnitř vře, proto jest plno duchuov a jest ponejprvé v spůsobu vejce, jakž z této figury vyryté to se poznati a spatřiti může. [#]obrázek nebo jiný grafický prvek