zvěděti. O tom krásně Izaiáš prorok praví skrze Ducha svatého zjevenie a řka: „Jenž serafín, ti andělové, dvěma křídloma zastieráchu nohy jeho a dvěma létáchu.“ Skrze to sě rozumie tak, že jedno zasloňováchu hlavu a nohy jeho, skrze to sě rozumie, jenž Buoh, ješto jest počátek i skonánie všeho bytie, toho náš rozum nemóž postihnúti. Ale že ti andělové prostředka o tom proročském vidění nezastieráchu, dávají nám rozoměti, že všecko, což jest kdy od Božieho všemohúcenstvie pošlo, to móž našim rozomem poznáno býti podlé řeči svatého Pavla, jenž takto die: „Od velikosti všeho stvořenie poznán bude stvořitel.“ A poněvadž o svaté Trojicě mluviti nesnadno jest, však máme pravým srdcem věřiti, že Otec, Syn, svatý Duch vše jeden Hospodin jest duši spasitedlno. A toho móžem rozličným pěním i písmem i podobenstvím i mnohými divy dovésti. Najprvé kterak sě v prvních kněhách Mojžiešových čte, že když Buoh Otec člověka stvořiti chtěl, neřekl jest: „Učiním člověka“, ale: „Učiníme člověka k obrazu našemu.“ Jenž jest řekl: Učiníme, dává nám znamenati, že jest svatá Trojice v osobách. Jenž praví: k obrazu a ku podobenství, dává nám znamenati, že Otec i Syn i Duch svatý jest jeden Hospodin v zjednané podstatě. Toho také móžem potvrditi andělským pěním, nebo tak píše Izaiáš prorok, že andělé vždy volají: „Svatý, svatý, svatý Hospodin Buoh!“ Jenž praví třikrát: svatý, znamená v svaté Trojici tři osoby, jenž praví: Buoh Hospodin, znamená sě možnost v jednostajenství svatého božstvie. To sě