slúžiti u jeho dvoru.
I přihodilo sě dne jednoho, jeden služebník ciesařóv, maje nětco protivného proti někomu, i počel diábla jmenovati. To uslyšev ciesař, že křesťan bieše i jeho všecka čeleď, znamením svatého kříže sě požehnali. A když to uzřě Krištofor, poče sě diviti, proč by sě tiem znamením žehnali. I řekli sú jemu: „Zdalis neslyšel, že onen mládenec diábla jmenoval? I báli sme sě, neb nepřietel lidského pokolenie jest.“
Ale Krištofor, že pohan bieše, divieše sě, že by sě diábelské moci báli, a řka králi: „ Zdali ten diábel větčí jest nežli ty?“ Jemužto král vece: „Ano, jest, neb všech lidí na všem světě pokúšie, ale já toliko ciesařstvím křesťanským vládnu.“
To uslyšev Krištofor, poče diábla všudy hledati. A když lidé uslyšeli to, za blázna ho mějiechu. Až jednoho dne, když přes pole jdieše, uslyšel zvuky velmi divné. I zdálo sě jemu, že by předivní oděnci jeli. I otázal Krištoforus, kteříž napřed jediechu, kto by jeli. Jemužto oni pověděli: „Diábel jest, jenž jede s svým vojskem.“ Kterýžto prosieše, aby jemu diábel byl ukázán. A když uzřě diábla, vece: „Pane, tobě chci slúžiti.“ A když sě bráše jeho zástup, přišli sú k jedné cestě, u kteréžto cesty bieše postaven kříž dřevěný. A když ten kříž uzřeli diáblové, inhed všickni počeli utiekati a dráti sě skrze trnie a hložie {hložie}marginální přípisek mladší rukou; * folio zde poškozeno, pozdější rukou připsáno méně čitelné slovo z textu a skrze přiekopy, nechavše té rovné cesty. A když to uzřě Krištofor, poče sě tomu velmi diviti, neb on tú cestú jda, neměl jest žádné přiekazy. I otázal jest diábla i jeho tovařišóv, proč by tú cestú nejeli. I řekli jemu, že „kříž Kristuov bieše na cestě i nemohli sme tudy jeti“. Jimžto Krištofor vece: „Tehdy ten Kristus jest větčí našeho krále diábla.“ A oni jemu řekli,
