vyznávati, prosě od něho rozhřešenie. Kterýžto kněz přikázal jemu, aby inhed slúžil mši, chtě jeho zkusiti, právě li sě jemu svých hřiechóv vyznal.
I počel opět ten kněz slúžiti. A když opět chtieše tělo Božie a krev Boží přijímati, přiletěla holubička z nebe, nesúci s sebú opět tu předrahú obět těch tří mší, kterúž byla tomu knězi odjala. I krev předrahú v kalich jest vlila. A tepruv ten kněz uzřev ten div, i počal to obé přijímati, děkuje Pánu Bohu. I povědě to zpovědlníkovi jeho, aby jeho přijal do kláštera. Jemužto odpověděl jest: „Jdiž do špitálu a v tom buď žív nábožně a chudým a neduživým tu posluhuj.“
A on k tomu svoliv i šel do špitála a tu slúžil Pánu Bohu až do smrti.
Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná.
Přihodlio sě, že jeden mládenec s dětmi hráše před kostelem i mějieše prsten na ruce daný od jedné panny, a to takovú měrú, aby jeho nikoli žádnému nedával.
Kterýžto mládenec když přijide do kostela, uzřev obraz panny Marije velmi pěkný a pozdraviv panny Marie i řekl: „Zajisté vidíš mi sě ze všech panen najpěknější a najmilejší. A protož ta panna, kterážto mi jest prsten dala, téť já nechci, ale tobě chci já radějí slúžiti, ač budeš mě ráčiti za služebníka přijieti. I vezmiž ote mne prsten na znamenie.“
I dal té drahé panně ten prsten. A ona vzemši od něho ten prsten, i zavřela jej v své ruce. A když
