vlastním kopím sě zabodl až k smrti. A skrze pomoc drahé panny Marie a skrze malé pokánie a zpověď umřel jest a pohřeben jest na poli, neb práva duchovnie tak držie aneb okazují, aby takoví lidé na poli byli pochováni, kteřížto v lúpežiech, v loviech, v kolbách smrtí bývají zastěženi. A inhed druhé noci okázala sě jest panna Maria té panence, kterážto měla od toho rytieře porušena býti, a řekla jest jí: „Jdiž, ó dobrá děvečko, k biskupovi a pověz jemu ote mne, aby služebníka mého pochoval na kerchově, neb sem jemu za tu prosbu a za to dobrodienie, což jest mně učinil, uprosila milost u svého syna.“ Biskup zajisté uslyšev přikázanie od panny Marie, toho rytieře na kerchově kázal pochovati.
Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.
Jeden muž velmi v poctivosti mějieše pannu Mariji, avšak sě bieše dopustil jednoho hřiechu převelmi těžkého tak, že sě jest toho hřiechu nesměl pro velikú hanbu zpoviedati.
A když tomu mnohý čas pominul, jsa hnut ku pokání, i hledáše tajného miesta i vyznal sě Pánu Bohu svých hřiechóv řka: „Pane Bože, milostív buď mně hřiešnému. Já sem nebožtík hřiešný takový hřiech učinil, že sem sě jeho žádnému nesměl vyznati pro veliký stud. A v tom hřiechu dávám sě vinen tobě, Bohu mému samému, a
