dvój jest žalobník: jeden slove jistec prvotní, principaliscizojazyčný text, kterýž žaluje o vlastní věc, v kteréž obžalovaný dlužen jest jemu otpoviedati, a takové žalovánie jest súženého práva, tak zmeškánie roku složeného obžalovanému jest k škodě. Jiný žalobník slove póvod druhý, i. secundariuscizojazyčný text, jako kdyžto propadne pokutú rychtáři, a on naň žaluje toliko pro zisk úřadu svého, a taková žaloba jest lehčejšieho práva, nebo ač kto prodlí nestáním ku právu, avšak z toho nemóž jako za vinného odsúzen býti. Protož jestliže takový obžalovaný po mnohých dnech po odsúzení přijda s svědky věrohodnými svú nevinu ukázal by, ještě má dopuštěn býti k soudu, ani tak jako nespravedlivý má potupen býti. {ukáže li příčinu nestání k právu 18}meziřádkový přípisek mladší rukou
Žalobník a obžalovaný neznámí nemají odpuzováni býti od súdu
Od žaloby neb otporu nemá člověk neznámý puzen býti pro to, že jeho rod nenie známý, ale odkudž koli člověk přišel by milostí boží jsa povolán, když se toliko chvalitebně zachovává, hojně známé jest jeho rodu poznánie.
Žaluje li neznámý na měštěnína
V práviech prvotních píše se takto: že ktož koli na jiného v městě žalobu učinil o kteréžkolivěk dědictvie, buďto o duom neb o dědinu, o purkrecht neb o vinnici, ten zastav rukojmie rychtáři v desieti funtiech, že aby túž žalobu dokonal neb dovedl. To již řečené písmo, poněvadž by pro ně často žalobníci správní od žaloby byli by odháněni, takto vykládáme: že skrze žalobníka miení se neznámý, jenž odjinud přijda člověka
