své cti, těla i sbožie, nežli by měl přemožen býti od žalobce svého.
Obžalovaný móž se brániti svědky hostinskými
V městské při obžalovaný móž se brániti svědky hostinskými věrohodnými, by pak i v městě nebyli usedlí, neb tak stojí psáno v práviech krumfeštních starých. Chcme li také, aby žádný host a příchozé vo dluh aneb v kteréžkoli při nemohl vésti svědomie hostinského proti měštěnínóm, jediné leč by host jměl s sebú měštěnína nebo jich viece, a to má býti rozuměno, když host žaluje na měštěnína. Pakli se brání, {proti tomu odpor v i}marginální přípisek mladší rukou dostatečni jsú svědkové věrohodní kterací kolivěk.
Žalobník prvé má dovésti úmysl svój, nežli obžalovaný
{žalobník prvé má svuoj úmysl dovésti}marginální přípisek mladší rukou Usúzeno jest, poněvadž skrze potomnější skutek zdvižen bývá prvnější, ale ne zpět. Tehda radějí má dopuštěn býti žalobník k duovodu úmysla svého propověděného, posléze učiněného, nežli obžalovaný k duovodu prve učiněné věci, a zvláště když žalobce tu věc v své žalobě zavierá a puojčuje, protož nenie potřebie, aby skrze obžalovaného dovozeno bylo, aniž tento úsudek odporen jest právu obecniemu, jenž die, že obžalovaný radějí i svého muož brániti, nebo toto pravda jest, když žalobce i obžalovaný jednostajně a v jeden čas některú věc učiněnú nebo neučiněnú nuceni bývají neb usilují provésti. Protož také zavieže li se obžalovaný, že chce odepřieti tomu, což žalobce praví, tehdy by se i svého radějí bránil, nežli by jej žalobník byl přemohl.
Žalobník a obžalovaný podáni bývají k jinému súdu
Když žalobník listóv rukojmí neb řečí obžalovaného dokládá se, oba dva máta podána býti k tomu miestu, kdež se jest smlúva stala mezi nimi. Protož znamenaj, že nenie potřebie, aby všeliká pře konala se v tom súdu, v kterémž se žaloba počíná, ačkoli žaloba i otpor mají býti v témž súdu.
Obžalovaný někdy mocí dóvodu svého nenie dlužen otpoviedati žalobě
O tom znamenaj, že žalobník často bývá odvržen od žaloby své pro svú řeč a zvláště pro to, když die, že „mám svědky, ale nechci jich o to truditi“. Nebo výmluva taková jest všetečná, neb podobnějí jest, aby žalobník pro svú čest svědky postavil, nežli jich nechtěje truditi s hanbú v žalobě by padl.
Obžalovaný druhdy nemá puzen býti k otpoviedaní
{otázka}marginální přípisek mladší rukou Když by dva dala komu penieze schovati a přikázala by jemu, aby jednomu bez druhého jich nevydával,
