[145v]číslo strany rukopisubudú jméno tvé a obývati budú přiemí s obličejem tvým.
V žalmu CXL. prorok poznal, že hřešil jazykem i žádá od pána boha, aby mu tuto odpustil, a prosí, aby se k témuž nenavracoval
Ps140,1 Hospodine[1044]Hospodine] v lat. předchází Psalmus David, volalť sem k tobě, uslyš mě, pozoruj hlasu mého, když budu volati k tobě. Ps140,2 Budiž zpravována modlitba má jakžto zápal před obličejem tvým, pozdvíhanie rukú mých jakžto[1045]jakžto] navíc oproti lat. obět večernie. Ps140,3 Ulož, pane, stráž ustóm mým a dveře vuokol ohrazenie rtuom mým. Ps140,4 Nenakloňuj srdce mého k slovóm zlostným[1046]zlostným] ſloſtnym tisk, ať bych obkládal vymlúvanie v hřiešiech, s lidmi pášícími nepravost, a nebuduť obcovati s volenými jich. Ps140,5 Tresktati mě bude spravedlivý u milosrdenství a přimlúvati mi bude, ale olej hřiešníka nebu[146r]číslo strany rukopisude mastiti hlavy mé. Neboť ještě i modlitba má v libostech jich, Ps140,6 pohlceni sú podlé skály[1047]podlé skály] iuncti petrae lat., iuxta petram var. súdcie jich. Ať slyšie[1048]Ať slyšie] Audient lat. slova má, nebť jsú mocná[1049]jsú mocná] potuerunt lat., decora sunt var.. Ps140,7 Jakžto tuk země vyvrácen jest nad zemi, rozptýleny jsú kosti naše podlé pekla. Ps140,8 Neb k tobě, pane[1050]pane] + Domine lat. (homoiot.), oči mé, v těť sem doufal, neodlučujž duše mé. Ps140,9 Ostřiehajž mě od osidla, kteréž jsú mi položili, i od úrazuov těch, jenž páší nepravost. Ps140,10 Padajtež[1051]Padajtež] Cadent lat. do sieti jeho hřiešníci, samotnýť sem já, dokavadž se nepoberu.
V žalmu CXLI. napomíná úskost trpície, aby se utiekali k pánu bohu
Ps141,1[1052]verš nepřeložen Ps141,2 Hlasem svým ku pánu sem volal, hlasem svým ku pánu sem se modlil. Ps141,3 Vylévámť před obličejem jeho modlitbu svú a zámutek muoj před ním oznamuji, Ps141,4 jako by vystupova[146v]číslo strany rukopisula ze mne duše má, a ty jsi seznal stezky mé. Na cestě této, kterúž sem se bral, skryli sú pyšní[1053]pyšní] navíc oproti lat., +superbi var. osidlo mi. Ps141,5 Vzhlédal sem ku pravici a pohleděl sem a nebyloť, kto by poznal mě. Pohynulo jest utiekánie ode mne a nenie, kto by hledal duše mé. Ps141,6 Volal sem k tobě, hospodine, řekl sem: „Ty si naděje má, diel muoj v zemi živých.“ Ps141,7 Vzhlédniž k modlitbě mé, nebť sem snížen náramně. Vysvoboď mě od těch, jenž potískají mě, neb sú se zmocnili nad mě. Ps141,8 Vyveď z vazby duši mú, ať by chválila jméno tvé, měť očekávají spravedliví, dokavad neodplatíš mi.
V žalmu CXLII. napomíná prorok ku pokání řka
Ps142,1 Hospodine[1054]Hospodine] v lat. předchází Psalmus David, quando persequebatur eum Absalom filius eius, uslyš modlitbu mú, ušima pozoruj prosby mé v pravdě své, uslyš mě v své spravedlnosti. Ps142,2 A nevcházej na
