poku[14r]číslo strany rukopisusím.“ I káza kuoň ohnivý přivésti. A Bruncvíka, přiskočivše čtyři, budú se s ním trhati, chtiece jej na ten kuoň vsaditi. Tehda Bruncvík, nemoha déle meškati, potrhne meč i vece: „Nuž, těmto čtyřóm hlavy dolóv!“ A ihned hlavy skočie, a přiskočiv lev, ihned je roztrha. To vida Astriolus, že nenie klam, pokřikne na jedno vojsko. Tu jej velikými křiky obsuchu, několiko tisíc. Opět Bruncvík vece: „Nuž, dvadcet mužóv, nuž třidcet, nuž sto, tisíc, hlavy dolóv!“ A ihned taký hřmot od hlavy vznide, až se všecka země třesieše. Vida to Astriolus, ano zle[v]zle] zlie, i vece: „Pomni se, milý Bruncvíče! Pomni se pro svého boha a schovaj meč! Slibujiť tě do tvé země donésti, jediné nemorduj viece!“ Tehdy Bruncvík vece: „I ovšem toť pro svého boha učiním, ale ne pro tě, jestliže mi to splníš, co slibuješ, beze všeho strachu i bez úrazu s tiem se vším, což mám, i se lvem do mé země přinésti.“ A on jemu viece slíbi.
A tak se stalo, že ve čtvrtek [v]text doplněný editorem prvý súmrak posadi Bruncvíka na rozhraní s tiem se vším zbožiem i se lvem. A když se Bruncvík uzře před Prahú, vez[14v]číslo strany rukopisuma na se šaty pústeničie aneb pútničie, i pójde se lvem. A v té chvíli král Astronomus, test jeho, vdával svú dceru Neonymi a jeho ženu za jedno knieže asyrské, Kleofáš jmenem, neb již sedm let minulo bieše, jakž Bruncvíka neviděla. Zvěda to Bruncvík, i pojide na hrad a lev s ním. A když uzře svú kralovú, ana s tiem kniežetem Kleofášem sedí, bylo jemu toho převelmi líto, avšak času čekáše. Když bieše po stole, ponesú[7]v rukopise přepisováno pitie v střieberniciech a v zlatniciech, podáchu jemu také. A Bruncvík, sejma prsten s ruky, i vloži do stříbernice. A inhed s hradu jide a napíše nad vraty, že ten, jenž před sedmi lety vyjel, byl na hradě. I počechu o tom sobě praviti, kto by to byl. A králová, schovávajíc střiebernici, i najide prsten, a pozna jej, že jesti jejieho milého Bruncvíka, i povie otci svému. A tu o něm veliké pověsti pójdú. A knieže ten Kleofáš, kterýžto měl jeho manželku pojímati, počel pro to náramně velmi smuten býti, vseda na třidceti koní i bude honiti Bruncvíka. A když jeho u[15r]číslo strany rukopisuhoni,
