[196r]číslo strany rukopisudieti bude.“

Tehdy anjel to poselstvie od svaté Trojice přijav, k nebeské děvici k modlitebnému pokoji se přiblíživ, k ní přistúpiv a před ní s velikú počestností poklekl, rozkázanie nebeské jí prořekl a řka: „Zdráva milosti plná.“[36]L 1,28 Tu praví svatý Ambrož, že anjel k ní vstúpiv, nenalezl jie v uliciech ani v okencích na světské věci hlédajíce, ne na veselí s lidmi o ješitných věcech mluviece, jakožto nynějšieho světa jsú mnohé panny, ale v skrytém ji pokojíku nalezl, ana se hospodinu modlí a proséc, aby buoh seslal na svět syna svého jediného, dávno slíbeného. Jakožto svatý Jeroným v jedněch starých knihách nalezl, v tu hodinu Ma[196v]číslo strany rukopisuria čtla svatého Izaiáše proroctvie. Tu ješto se píše: „Aj toť dievka počne i porodí syna, jemužto jméno Emanuel bude, totiž buoh s námi.“[37]Mt 1,23 To přečetši i poče mysliti, v svém srdci žádajíc a vzdychajíc, tak sobě mluvieci: „Ó, bych já věděla, která to bude tak svatá i duostojná panna, z niežto se má naroditi všeho světa Spasitel, kterak bych já jí ráda slúžila, abych se jejie šťasné tváři nahleďala.“

A když ona tak mysléše, v tu hodinu anjel k ní sstúpil i nalezl ji, ana slzéc, klečéci k zemi bohu se modlí. Tu jí anjel řekl: „Zdráva milosti plná, buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami.“[38]L 1,28 Tu praví svatý Bernart: „Nikda ta[197r]číslo strany rukopisuková slova tak veselé rady, tak hlubokého tajemstvie tomuto světu ani dřieve, ani potom sú zvěstována jakožto této svaté panně. Neb v tomto poselství zpuosobeno jest o přijetí tělesenstvie Syna božieho, o pekelném pobojování, o svatých dušéch z předpeklé vyvedení a andělských bydl naplnění. Toť jest ten dnešní den, v němžto zjevena nebeská rada, kterým by činem věčná smrt byla zahlazena a člověk z diáblové moci byl vysvobozen a k dřévniemu dávnému duostojenství byl navrácen. By tomu svět srozuměl, co je jemu dobrého, radostného i všie chvály duostojného tento [197v]číslo strany rukopisuden přinesl, ctil by i slavil jej nade všecky jiné hody. Toť jest ten den, v němžto slovo božie na věky skryté schované tělesenstvie přijalo, neb by se bylo to nestalo, nikda by se byl nenarodil, nikdy by byl pro hřiešné své krve neprolil, nikdy by byl z mrtvých nevstal, nikdy by pekla nepobojoval a na nebesa nevstúpil, nikdy by Ducha svatého apoštoluom neseslal, v němžto a skrze něhožto přicházie nám hřiechóm odpuštěnie. Toť jest ten den slovutný, nade všecky jiné hody svrchovaný i všech slavných hodóv počátek.“ O němž svatý Řehoř v svaté cérkvi zpievati ustavil v tato slova: „Toť